Nová baletní naděje Marta Drastíková
autor: Scena.cz
zvětšit obrázekPůvabná blondýnka Marta Drastíková působí v baletu Národního divadla Praha už od roku 2005, tato sezóna je ovšem přece jen o něco významnější. Stala se totiž semi-sólistkou, a tak to vypadá, že ji nadále budeme vídat ve výraznějších rolích.
Jednoduše. Rodiče si všimli toho, že jsem živější dítě a jedna paní učitelka na základní škole jim řekla, že se ladně pohybuju, takže by bylo dobré mě dát do nějakého tanečního kroužku. A tak mě dali na balet.
A jednou jsem si všimla, že děvčata, která tam byla se mnou, začala chodit na přijímačky na konzervatoř. Tak jsem si říkala, že bych to asi měla zkusit taky. Pak jsme ale s rodiči zjistili, že jsem zkoušky zmeškala. Ale povolili mi zkoušky dodatečné. Bylo to takové legrační. Podívali se na mě, udělala jsem provaz a oni kývli, že mě berou. Takže to bylo pro mě jednodušší, než kdybych dělala regulérní zkoušky.
Na konzervatoř se nastupuje po páté třídě, a je potřeba taneční tréninky skloubit s normální vzděláváním. Takže jsme ve škole byli od rána do večera. Na sedmou jsme chodili na tréninky, na klasiku. Odpoledne jsme pak měli předměty jako čeština nebo matika. Na počátku nás bylo třicet, hodně se to prosívalo, takže nás skončilo 13.
Ano, jednak jsme měli na Janáčkově konzervatoři velký sál, kde jsme dvakrát do roka dělali taneční představení. Kromě toho jsme měli možnost vyzkoušet si i velkou scénu. Od pátého ročníku jsem tančila v Louskáčkovi a Labutím jezeře. Takže jsem pak měla výhodu, když jsem nastupovala do angažmá. Věděla jsem, jak to v divadle chodí a tak to pro mě jednodušší.
Mám ráda obojí. Kdybych si musela vybrat, tak bych asi vybrala klasický balet. Ale přiznám se, že úplně miluju choreografie Jiřího Kyliána, jeho styl mi sedí.
Ano, v prvním ročníku nás všelijak měřili – jaké máme kosti, jaké tuky (smích).
Musím zaklepat, že se nemusím rozhodovat, co jíst a co nejíst. Dopřeju si i dorty. Jsem labužník. Nejvíc jím večer, protože přes den není čas. Ale hned ráno zase jdu na trénink, takže se ty kalorie hned spálí.¨
Já jsem konzervatoř skončila v roce 2005 – to mi bylo devatenáct. Rozhodovala jsem se, jestli zůstat v Ostravě (tam bych asi měla větší role), ale zkusila jsem konkurs do Prahy, protože tady je nejlepší balet u nás. Konkursů jsem tehdy absolvovala více – v Paříži jsem se dostala do posledního kola, kde nás bylo deset. A když vybíraly tři, které přijmou, tak jsem najednou dostala strach a doslova jsem se modlila, aby mě nevybrali. Asi jsem neměla náturu na to, abych hned po škole šla tak daleko. A teď se mi líbí, kde jsem, a o ničem jiném neuvažuji.
Mám strašně ráda Louskáčka, to je takové vánoční hra. Takže si ji na konci roku vždycky užijeme, hraje se spousta představení za sebou, je to náročné, ale příjemné. A pak mám ráda Sylfidu (La Sylphide), což je zatím moje největší role v Národním.
V době, kdy jsem nastoupila do Národního divadla, jsme dělali takové představení, které se jmenovalo Mozart? Mozart! První část byla choreografie Petra Zusky Requiem, druhá Kyliánova choreografie Petit Mort. A to bylo úplně top! V Představení Extrém, které budeme v této sezóně tančit na Nové scéně, máme také Kyliánovu choreografii – jmenuje se Last Touch.
Já doufám, že budu mít možnost zatančit si znovu Sylfidu. Kromě toho mě napsali do obsazení Zlatovlásky, snad to vyjde. Mám ráda představení pro děti, tak se na to těším. A pak nás čeká nové představení Othello, které Youri Vámos připravuje speciálně pro náš soubor. Tak jsme na to hodně zvědaví.
V průměru je to 5-10. Nejvíce je jich kolem Vánoc.
Ke spolupráci mě přizvala Tereta Podařilová, která má společný projekt s malířem Kunovským. On kreslí obrazy baletek a Tereza Podařilová vymýšlí choreografie. Obrazy se promítají na stěnu a my se v té projekci pohybujeme. Jsou to takové happeningy, variace na téma anděl – ďábel ,kde hraje důležitou roli světlo a pohyb. V souvislosti s tím jsem spolupracovala také s primabalerinou Darjou Klimentovou, která je zároveň fotografka. Byla to hezká spolupráce. Zrovna teď máme takový happening na vernisáži fotek DARJI KLIMENTOVÉ a ALICE NELLIS (pozn. výstava Slet labutí v Labuti - 2x jinak byla zahájena 14. září v galerii Černá labuť).
Ráda odpočívám. Jinak mám strašně ráda divadlo - činohru. Ráda jezdím na kole, ale dalším sportům neholduju, protože se bojím, abych se nezranila.
Marta Drastíková (*1986 v Opavě)
Dědeček byl ředitelem konzervatoře a vyučoval klavír a varhany, takže celá rodina sice hraje na klavír, ale uměním se kromě Marty nikdo neživí. Ta po základní průpravě na LŠU vystudovala taneční obor na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Už v průběhu studia si vyzkoušela scénu ostravského Národního divadla. Po absolutoriu – 2005 - udělala konkurs do sboru Národního divadla, kde působí dodnes (můžete ji vidět v projektech La Syplhide, Causa Carmen, Baletománie, Louskáček, Brel-Vysockij-Kryl : sólo pro tři, Labutí jezero). Kromě práce v souboru ND se podílí na výtvarně-tanečním projektu malíře Jana Kunovského a primabaleríny Terezy Podařilové Theatrum mundi. Je svobodná, jejím přítelem je herec Radúz Mácha.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
DIVADLO
Mefisto: bezvýznamná rozhodnutí s kořeny zla
Činohra Národního divadla Praha se vrací do Státní opery. Pod vedením režiséra Mariána Amslera vstupuje na jev celý článek
HUDBA
Turbodechovka Fanfare Ciocărlia roztančí Flédu
Fanfare Ciocărlia, jedna z nejproslulejších balkánských dechovek, představí 12. května v premiéře na Flédě svo celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Filmové tipy 19. týden
Želary
Anna Geislerová ve strhujícím příběhu, který uvádíme u příležitosti výročí květnových dnů, konce 2. celý článek