Scéna.cz 

Williams – podesáté v Městském divadle Brno

Inscenaci Kočka na rozpálené plechové střeše uvádí Městské divadlo Brno v překladu Milana Lukeše, režii Zdeňka Černína, na scéně Jana Duška, s kostýmy Alice Laškové, v dramaturgii Jana Šotkovského a za dramaturgické spolupráce Viktora Kudělky. Premiéra inscenace bude 28. února 2008 na Činoherní scéně. Hlavní role ztvární Lukáš Hejlík (Brick), Hana Briešťanská (Margareta), Zdeněk Junák (Otec) a Jana Gazdíková (Matka).

Jednotný hry děj se odehrává na jediném místě a v čase totožném s tím, který je ve hře zobrazován. „Mám pocit“, napsal Williams ve svých Pamětech, „že v Kočce jsem přesáhl sebe sama, zejména v druhém aktu, a dospěl v postavě Otce k jisté syrové výmluvnosti, jaké jsem v žádném jiném svém dramatickém charakteru nedosáhl.
Tato hra nemá v úmyslu řešit psychologické problémy jednoho člověka,“ napsal Williams, „ale snaží se na příběhu několika lidí zachytit skutečnou povahu lidských zážitků – ty nejasné, mihotavé, efemérní, ale také explozívní! – reakce mezi živými lidskými bytostmi za bouřlivých mračen kritického střetnutí – to je to ptáče, které chci polapit do sítě své hry.“

Co bylo příčinou Williamsových úspěchů, dokud se hřál na výsluní divácké a kritické přízně? Co z něj udělalo jednoho z nejhranějších dramatiků od konce druhé světové války? Čím dokázal zaujmout publikum po celém kulturním světě? V New Yorku, v Londýně, v Paříži stejně jako v Moskvě, ve Varšavě, v Praze nebo v Brně? A když už je řeč o našem městě, stojí zato připomenout, že právě Městskému divadlu Brno /dříve Divadlo bratří Mrštíků/ patří jedno záslužné prvenství, ne-li světový unikát: v letech 1967 až 1988 nastudovalo osm Williamsových her /všechny inscenace režíroval Pravoš Nebeský/; po osmileté přestávce se znovu vrátilo k Tramvaji do stanice Touha /1996/ a v letošní sezóně uvádí druhou Williamsovu nejproslulejší hru Kočka na rozpálené plechové střeše. Jeden rekord závěrem – Kočka na rozpálené plechové střeše je již desátou (!) inscenací některé z her Tennesseho Williamse na jevišti Městského divadla Brno. To už zavání evropským, ne-li světovým unikátem.