zvláštní poděkování
Quantcom.cz

Činoherní klub promítá

Činoherní klub promítá

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Činoherní klub zve v neděli 12. října 2008 na promítání záznamu inscenace Činoherního klubu z roku 1978 - Eugene O´Neill: Cesta dlouhého dne do noci, kterou režíroval Ladislav Smoček. Roli Jamese Tyrona hrál Josef Somr, Mary Tyronovou hrála Jiřina Třebická, Jamese Tyrona mladšího Petr Čepek, Edmunda Tyrona Josefa Abrhám, Cathleen Libuše Šafránková. Dramaturgem byl Vladimír Procházka, asistentem režie Miloslav Štibich. Premiéra 10. října 1978. Záznam natočil JiřÍ Menzel. Promítání se uskuteční od 19:30 h, vstup zdarma.

  • „Účin Cesty dlouhého dne do noci je stupňován vědomím, že jde o „drama faktu“ svého druhu, ale není jím podmíněn; pravdivost a humanismus, který dovede odpustit, prosazující se samy, bez porovnání s životní předlohou. Tu nejde jen o autobiografický dokument, o rekonstrukci „čtyř štvaných Tyronů“, jejíž ryzost bere dech, ale o ostrov lidského utrpení v moři lhostejnosti, o svár mezi dostředivými a odstředivými lidskými impulsy.“
    Milan Lukeš / program k inscenaci Činoherního klubu
  • „Soustředěná práce na inscenaci, která měla premiéru 10. října 1978, pomáhalo i obsazení. Nešlo samozřejmě jen o to, že to bylo malé obsazení, opravdovému studiu rolí tak příznivé, ale i o to, jaké to bylo obsazení: starého herce Jamese Tyrona, který postavil svůj život na lži, hrál Josef Somr (byla to jeho poslední role v ČK před odchodem do Národního divadla); jeho ženu, vzdalující se skutečnému životu i pomocí narkotik, Jiřina Třebická; syna Edmunda, ve kterém zobrazil autor sám sebe, Josef Abrhám a staršího Jamese, který v alkoholu utápí svou žárlivost na ´maminčino děťátko´ a ´tatínkova miláčka´ Edmunda i vlastní nepřipravenost k životnímu zápasu, Petr Čepek; služku hrála Libuše Šafránková. Vznikla inscenace obnovující a rozvíjející zdejší tradici divadla režírovaného herectví.“
    Jaroslav Vostrý / Petr Čepek / Talent a osud
  • „Cesta dlouhého dne do noci je v nejčistší podobě renesancí hereckého divadla, na jaké jsme byli v Činoherním klubu zvyklí. Režijní složka se tu ponejvíce rozpouští ve virtuozitě hereckých výkonů, které ´nenaučenou´ samozřejmostí smazávají dojem z režírovaného představení. Za nevídaně spředenou mozaikou vztahů je ukryto obrovské psychické vypětí herců, posvěcené fragilním souzněním s postavami. Komplikovanost vztahů se promítá do nejednoznačně koncipovaných situací, jejichž dvojakost – tragické spolu s komickým – a vyhrocenost jsou vykřesány z poctivé ambivalence psychicky vychýlených postav. Dvojpólovost dramatických situací přerůstá v dráždivé napětí zdánlivé harmonie a mučivého sebezpytného úsilí dobrat se pravdy o sobě, o druhých.“
    Roman Císař / České divadlo 8, O současné české režii II.

    6.10.2008 23:10:03 Redakce | rubrika - Filmová scéna
  •