Scéna.cz 

Jana Dražďáková: Rozhodla jsem se být divadlu prospěšná jakkoliv...

Královehradecké divadlo Drak oslavilo počátkem září významné jubileum – 50. let svého trvání. Soubor má za sebou četné úspěchy na domácích festivalových kolbištích, ale také v zahraničí. Divadlo Drak vystoupí v Paláci Akropolis 1. října s hrou Alenka Zamilovaná a 2. října s hrou Tajný deník Adriana Molea. Obě představení jsou určeny dětem od deseti let věku, teenagerům a jejich rodičům.

Při této příležitosti jsme se obrátili na ředitelku divadla Janu Dražďákovou, pro kterou je divadlo druhým domovem. Prozradila nám, že sama chtěla být herečkou a chtěla opětovně zkoušet přijetí na AMU. Za chvilku prý ale pochopila, že by na to neměla a že jí bude daleko víc slušet, když se bude starat o zázemí - a prostě bude u toho. A tak se i stalo. Jana Dražďáková je v divadle brzo ráno, málokomu se ji daří předběhnout a je tam ještě, když herci a ostatní zaměstnanci odcházejí. Fascinace divadlem a jeho provozem z ní během let vytvořila špičkovou ředitelku. Každé divadlo je kotlem emocí, které jsou nezbytně nutné pro vnik dobré inscenace. V takovém prostředí by lehce mohly vznikat konflikty, ale v divadle DRAK tomu tak není. Jana Dražďáková předvídá možné třecí plochy. A tak je DRAK stále zdravý, doktora ještě nikdy volat nemusel, protože potencionální choroby jsou zachyceny ve fázi zrodu a zlikvidovány. Otevřenost, s jakou mluví ředitelka divadla o problémech a chybách možných či vzniklých, je velice očišťující. Díky jejímu přístupu zaměstnanci divadla vědí, že kromě své rodiny mají ještě rodinu divadelní.

Které události tvého života byly pro tebe tak inspirativní či důležité, že jsi se rozhodla být divadelníkem?
Chtěla jsem být herečkou, dělala jsem zkoušky na AMU společně s Petrem Kostkou. On uspěl, já ne. Tak jsem se rozhodla být divadlu prospěšná jakkoliv. V té době se zakládalo loutkové divadlo a já se stala jeho sekretářkou.

Souhlasili rodiče s rozhodnutím živit se divadlem?
Moji rodiče sice divadelníky nebyli, ale naše rodina, počínaje babičkou, byla s divadlem úzce spjata, i když třeba jen jako herci v ochotnickém divadle.

Co bylo ve tvé pracovní kariéře největším divadelním zážitkem , který tě nějak ovlivnil?
Vlivů mnoho - ale největší a nejdůležitější je osoba Jana Dvořáka. Všechno co dělal, když přišel do DRAKu, jak divadlo vedl, jak o něm uměl vyprávět, jak jednal s okolím, jaký byl diplomat - to byla jedna velká škola. A on učil rád - postupně mi přidával více a více úkolů, více zodpovědnosti a já byla pyšnější a šťastnější a šťastnější. Dalším velkým vlivem byl Josef Krofta - jeho obrovský kumšt a jeho inscenace, které ovlivnily nejen mě, ale celý divadelní svět.

Chceš někdy seknout divadlem? Kdy?
Jednou budu muset - až půjdu do penze. určitě nebudu ráda.

Kdy jsi v divadle nejšťastnější?
Když je děkovačka a bouřlivý potlesk - slzy se jen linou. Štěstím.

Máš nějaký divadelní sen?
Divadelní přímo ne, ale často zlé sny o tom, že jsem něco prošvihla a divadlo na to doplatilo.

Co je pro tebe v divadle nejpodstatnější?
Abychom dělali dobré inscenace, abychom měli hodně diváků, abychom neztratili krásné vztahy mezi sebou.

Divadlu Drak se v dobách minulých dařilo a určitě se mu daří. Váš vinš do další padesátky...
Ráda bych poděkovala všem kolegům z minulosti a ze současnosti za to, že byli takoví, jací byli a že vytvořili za každé doby krásný kolektiv, který měl vždy jeden jediný cíl - dělat co nejlepší divadlo. A do tohoto týmu patřili a patří i všichni techničtí a administrativní pracovníci, protože každý dělá vše pro to, aby se v 8.15 hodin otevřela opona před plným sálem natěšených dětí.

(Zdroj www.draktheatre.cz a Drakoviny)