Scéna.cz 

Pavel Kohout: Erós

Soubor činohry Národního divadla v Brně uvedl v pátek 13. června 2008 v Redutě světovou hru Pavla Kohouta Erós. V režii Jiřího Pokorného účinkují Marián Labuda, Monika Maláčová, Petr Halberstadt, Petr Bláha, Dita Kaplanová, Marie Durnová, Zuzana Ščerbová a Erika Stárková. Autorem scény je Petr B. Novák, kostýmy navrhla Andrea Králová.

„Umělecká generace, k níž patřím, poznamenaná ve třicátých letech dvacátého století světovou hospodářskou krizí a selháním západních demokracií, propadla po válce ve své většině přeludu ,vítězného socialismu' a měla na všechno optimistickou odpověď. Během dalších čtyřiceti let, kdy svůj omyl korigovala tak důsledně, že byla ve vlasti komunistickým režimem totálně umlčena, se vrátila k odvěkému poslání literatury - klást skeptické otázky.
Za dlouhých let totality budily pozornost a obdiv mnohé měšťanské a patricijské rodiny, které ztratily vše krom důstojnosti. Své potomky nepřestávaly ani v chudobě vychovávat v úctě k ideálům humanity, na nichž byla postavena republika Tomáše Garrigua Masaryka. Tím větší otřes způsobilo chování některých jejich příslušníků, když jim majetek ukradený kdysi státem začaly vracet restituce. Obecně viditelnými pomníky jsou stavební ruiny, o něž se příbuzní hádají a soudí ještě patnáct let po pádu železné opony. Pomalu ale jistě mě to téma přitáhlo také možností prozkoumat současně dva aspekty: sociální i existenciální. A základní nápad, od něhož se příběh začal rozvíjet - že starý muž, který má už vlastně jen čekat na smrt, se kvůli mladé dívce znovu vášnivě přimkne k životu způsobem, jenž rodina chápe jako ohrožení sotva nabytého majetku - přímo volal po moderní variantě klasické verze ibsenovského dramatu, jakou jsem do té doby nikdy nepsal. Pomohly mi k ní ,telefonní' vložky, jež velice urychlily i zpřehlednily děj. Otázka, kterou pak hra postupně zformulovala, se složila z podotázek položených každé z hlavních postav: zavazuje člověka jednou provždy pevná stupnice hodnot fungující za každých okolností, anebo je to lidská situace sama, která vždycky znovu určuje jejich pořadí? Odpověď je na každém čtenáři a divákovi,“ píše o své hře Pavel Kohout.

Pavel Kohout se narodil 20. července 1928 v Praze. V roce 1946 byl přijat za člena Komunistické strany Československa, v roce 1969 z ní byl vyloučen. V roce 1977 byl se svou ženou Jelenou Mašínovou za účast na občanské iniciativě Charta 77 exekuč¬ně vystěhován z pražského bytu, v roce 1979 násilně odsunut do Rakouska a zbaven československého státního občanství. V roce 1980 mu bylo uděleno občanství rakouské, v roce 1990 vráceno původní. Je teď občanem dvou členských zemí Evropské unie, žije, pracuje a volí ve Vídni i v Praze.
V roce 1969 dostal rakouskou cenu Theodora Czokora jakožto 'dramatik roku' za hru August August, august, v roce 1977 se stal nositelem Velké rakouské státní ceny za evropskou literaturu, v roce 1984 byl zvolen členem Německé akademie pro řeč a tvorbu, v roce 1997 mu byla přiznána tradiční cena občanů německého města Kasselu Sklo rozumu, v roce 1998 mu byl propůjčen Rakouský čest¬ný kříž za vědu a kulturu 1. třídy, v roce 2000 obdržel v Basileji Evropskou cenu za kulturu a komunikaci, v roce 2002 přijal Velký kříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo a v ro¬ce 2004 mu byla udělena Čestná medaile hlavního města Vídeň ve zlatě.
V 60. letech byl v zahraničí nejhranějším českým dramatikem, etabloval se v některých západních zemích (Belgie, Německo, Švédsko, Švýcarsko, Rakousko ad.) a na objednávky ze zahraničí reagoval i v době, kdy byla jeho tvorba u nás zakázána. Od ledna 1968 do července 1974 mělo být ve světě uskutečněno 145 premiér jeho her a odehráno 3409 představení.
V 90. letech byla v Čechách vydána většina jeho děl publikovaných předtím v zahraničí, a postupně zde vycházejí nejnovější prózy, vzniklé po 1989, které reagují na aktuální problémy "polistopadové" společnosti (román Sněžím, 1992) nebo se vyrovnávají s neuralgickými body nedávné minulosti (román Hvězdná hodina vrahů, 1995). Podle Kohoutovy prózy Konec velkých prázdnin (1990) natočen stejnojmenný televizní seriál (1996). V letech 2005 a 2006 vycházejí dvoudílné paměti To byl můj život?. Na českých scénách jsou uváděny hry: Kyanid o páté, (podle T. Werbowské, 1996) Nuly (2000), Dvě gorily proti mafii (2001), Arthurovo Bolero (2003), Eine kleine Machtmusik (2005) a zatím jako poslední se scénického tvaru dočkala hra Erós z roku 2002.