Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Patrik Hartl: Nezajímá mě spektakularita a efekt, přitahuje mě intimita.

autor: archiv divadla

Režisér Patrik Hartl stál před pár lety u zrodu Studia Dva, podílí se na jeho koncepci a každoročně režíruje alespoň jednu hru (dosud se úspěšně hraje jeho původní dílko Klára a Bára, které napsal přímo pro Ivanu Chýlkovou a Evu Holubovou). V letošním roce se pustil do současné britské hry Jima Cartwrighta Tichý hlas.

Zatímco ve většině divadel sezónu končí, vy ji na začátku léta začínáte. Kdy začínáte s přípravou na letní sezónu?
Tituly pro premiéry vybíráme rok dopředu, herce oslovujeme na začátku podzimu, produkce a příprava propagace se naplno rozjíždí na přelomu zimy a jara a samotná zkoušení nových inscenací zpravidla začínají dva až tři měsíce před premiérami.

Jak vybíráte repertoár?
Některé tituly vybírá Michal (Hrubý), některé já. Jak se ale postupně naše produkce rozrůstá, většinu textů nachází spíš Michal. V základním principu se snažíme hledat nové zajímavé divadelní texty, které ještě nebyly v České Republice inscenovány. Vybíráme si hry, které nás osobně nějak baví. Specifickou dramaturgickou koncepcí se nesvazujeme.

Letos jste sáhli po současné britské hře Tichý hlas, která je u nás známa ve filmové verzi s Jane Horrockovou, Brendou Blethynovou a Ewanem McGregorem. Myslím, že o scénickou verzi se u nás dosud nikdo nepokusil. Proč se do toho pouštíte vy?
Tichý hlas (v originále The Rise and Fall of Little Voice) byla prvotně divadelní hra. Napsal ji Jim Cartwright a v Royal Court Theatre v Londýně si ji k inscenování vybral režisér slavného oskarového filmu Americká krása. Byla to vynikající inscenace a film vznikl až později na jejím základě. O hru jsem se začal zajímat právě proto, že si ji vybral tento režisér. To mě zaujalo. Neviděl jsem ale ani tu jeho inscenaci ani film. Rád zůstávám v hledání inscenačního výrazu svobodný a bez jakéhokoliv návodu.

O čem pro vás tato hra je?
O touze po lásce, obejmutí, pochopení.

Jak se vybíralo obsazení? Jak jste přišli na Eriku Stárkovou, která hraje roli dívky, jíž přezdívají Tichý hlas?
Kvůli roli Lilly jsme udělali konkurz, protože jsme museli najít herečku, která dokáže úžasně zpívat. Erika přišla, zazpívala a byla jasno.

V inscenaci a příběhu hraje velkou roli muzika. Jaká bude?
Diváci uslyší písničky Marilyn Monroe, Shirley Bassey nebo Edith Piaf.

Nakolik hru upravujete a v čem?
Výrazně jsem upravoval překlad do češtiny, to dělám u většiny anglických her, které inscenuji. Vždy ale ctím autorskou vizi, spíš jde o určité stylotvorné české „přebásnění“ a konkrétní podobu dialogů.

Můžete prozradit, kdo všechno v inscenaci hraje?
Diváci se mohou těšit na Zuzanu Bydžovskou, Lálu Dulavu, Eriku Stárkovou, Jana Hofmana, Mojmíra Maděriče a Adélu Kačerovou.

Máte za sebou zkušenost divadelní,filmovou i televizní. Čemu dáváte přednost?
Mám rád herce. Kvůli nim režíruju. V divadle je práce s nimi dlouhodobě koncentrovaná a osobnější, to mě těší nejvíc.

Neláká vás taky si v něčem zahrát? Nebo vás baví role muže v pozadí?
Já jsem nikdy herec nebyl, jen jsem se díky okolnostem několikrát jako náctiletý ocitl v roli herce, ale mé výkony byly hodny akorát tak shovívavého úsměvu. To odpovídá i na zbytek otázky.

Jaký jste režisér (z vašeho pohledu)? Mohl byste sám se sebou jako režisérem spolupracovat?
Mám rád lidi a nemám rád techniku. Nezajímá mě spektakularita a efekt, přitahuje mě intimita. Sám se sebou bych klidně spolupracoval, ale zatím jsem si (nechápu proč) žádnou spolupráci nenabídnul.

Chystáte nějakou novou původní hru?
Ano, ale neřeknu o ní ani popel. Jen, že to bude komedie.

9.6.2008 00:06:12 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!