Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Martin Pechlát: Ariel je vlastně jen myšlenka

autor: archiv divadla

Letos v létě vás diváci mohou vidět na Pražském hradě jako Ariela v Bouři. Už jste si někdy předtím v Shakespearovi zahrál?
Je to už mé třetí setkání. Předtím to bylo v Hradci Králové – shodou okolností v režii Jakuba Korčáka, který režíroval Bouři –Troilus a Kressida (2001), pak jsem hrál v režii Vladimíra Morávka v Othellovi (2003). A letošní Bouře je do třetice.

Ariel je zvláštní postava, v této inscenaci ještě navíc rozdvojená do mužské a ženské podoby... Jak se vám hraje?
Jak se mi to hraje? Normálně. Ariel je vlastně jen myšlenka. Kdo to je Ariel? Je to vzduch, je to nic... Asi jen abstraktní intelektuál. Snažím se ho podávat věcně. Druhý Ariel neboli spíše Arielka hraje zase na pud , živočišno.

Ovšem když se řekne myšlenka, je to široký pojem, může být černá, spásná...
Ale toto všechno jsou lidské příměry. Ovšem Ariel není člověk. Takto neuvažuje. Možná je to takový vědec, který stvoří atomovou bombu, jen proto, že to jde. Ale jak se s daným vynálezem dál nakládá, to už jde mimo něj. To už není jeho starost. Nebo je to třeba takové dítě, dělá všechno, čeho je schopen. Důsledky už nebere v potaz. Ale hlavně si musíme uvědomit, že Ariel je vlastně nástroj Prospera – jeho sluha, otrok. Je v jeho službách.

Vyhovoval by vám takový postoj v životě?
To by bylo na delší debatu...

Spíše jsem se chtěl zeptat, jestli tuhle roli cítíte jako protiúkol?
Protiúkol to dle mého není. Mám osobně rád věcné hraní. Ta role mi vyhovuje.

Jaké je to pro vás – herce z repertoárového divadla – hrát Bouří sériově?
Je to vždycky úplně jiné. Pokaždé je jiné počasí.

Vaší domovskou scénou je dnes Divadlo Komedie. To uvádí hodně specifické texty...
Je to specifické divadlo, které má v Praze místo. Jinak by byla všechna divadla stejná.

Jak se vám tam pracuje?
Mně se tam pracuje strašně dobře. Jsem tam nesmírně spokojený. Baví mě inscenace, které se tam dělají, dobře vycházím s herci i režiséry, kteří tam jsou. Uspokojuje mě to prostě ve všem.

Který titul uváděný v divadle Komedie vám nejlépe seděl?
Takto bych se neodvážil to specifikovat. Nejvíce mi sedí spolupráce s konkrétními lidmi, kteří se na inscenacích podílejí. Mohu tam dělat cokoli a jsem prostě rád, že to mohu dělat s nimi. To mě na tom baví.

Dělal jste s režiséry - Dušanem Pařízkem, Davidem Jařabem a Janem Nebeským...
Každý má trošičku jiný přístup, ale jde to.

Co vás teď v nejbližší době čeká v Komedii?
Právě zkoušíme Proces, premiéra by měla být 3. září 2007. Pak mě čeká zájezd do Hamburku.

Vraťme se do dob, kdy jste s divadlem začínal. Co vás vedlo ke studiu na DAMU?
Dodnes vůbec netuším, jak jsem se k divadlu dostal. Neměl jsem žádné známé v tomto oboru. Amatérsky jsem nikde nehrál. Bylo mi čtrnáct let, když jsem se musel rozhodovat, co budu dělat. Na průmyslovku mě vzali bez přijímaček. Pak jsem si chtěl jen dodělat maturitu a podle toho studium vypadalo...Ale v určité době jsem začal chodit do divadla. Jen jsem nějak podvědomě cítil, že to chci dělat. Začal jsem se o to zajímat. Měl jsem takové samostudium. Nejdřív jsem chtěl na činohru, tam mě nevzali, že prý jsem moc starý, tehdy mi bylo 21. Tři roky jsem po průmce makal. Pak za mnou přišel jeden z členů komise s tím, že jsem napsal jako 2. nejlepší test, jestli nechci zkusit režii. To jsem zamítl. Pak jsem šel na alternu. Měl jsem štěstí na lidi – učil mě třeba pan Miroslav Krobot. Absolvoval jsem s Markem Bečkou autorskou loutkovou inscenací Antigona.

Jak jste se dostal do Hradce?
Po škole jsem nevěděl kam nastoupit. Účastnil jsem se konkurzu na Richarda III. (do Globu) a na základě toho jsem si mě pak Vladimír Morávek vybral do Hradce. Působil jsem tak skoro tři roky.

Na které role rád vzpomínáte?
Třeba na Strýčka Soleného z Morávkova čechovovského cyklu. Velká, a pro mě zároveň oblíbená role, byl Othello. A pak byla příjemná práce s Arnoštem Golflamem na Povídkách z vídeňského lesa.

Poprvé jste se ve velké roli objevil jako Jarda Pichlík v Nudě v Brně. Jak se vám jako Pražákovi točila?
Celé se to točilo v Hradci. V Brně bylo jen pár exteriérů. Napsal to Vladimír (Morávek) s Honzou (Budařem). Já jsem jen přenesl to, co oni napsali. Ale mohu vám k tomu říct pikantnost – měli jsme rodinný sraz se sestřenicemi a bratranci a ti si mysleli, že opravdu žiju v Brně.

Martin Pechlát (1974)
Narodil se ve znamení štíra v Praze. Vystudoval SPŠS Praha - obor provozuschopnost výrobních zařízení a poté KALD DAMU (absolutorium v roce 2005). Vedle kmenových režisérů Divadla Komedie spolupracoval např. s Miroslavem Krobotem, Vladimírem Morávkem, Jiřím Pokorným, Ivanem Rajmontem ad. Zahrál si jak ve zlaté kapličce (Duše-krajina širá), tak i na komorní scéně Divadla v Řeznické (Důkaz). V divadle Komedie jej v nové sezóně můžete vidět ve hrách Klára S., Sportštyk, Žižkov, Světanápravce . Tři zlaté vlasy děda Vševěda. Ve filmu se kromě Nudy v Brně představil v Účastnících zájezd a Vratných lahvích.

20.8.2007 17:08:32 Josef Meszáros | rubrika - Rozhovory

TIP!