Scéna.cz 

Divadlo v ghettech

Renáta Králová z občanského sdružení Artists For Children realizuje od začátku června do konce října další ze svých charitativních projektů. Opět přiváží herce do míst, kde se obvykle divadlo nehraje. Putuje po sociálně vyloučených lokalitách – romských ghettech. Romská ghetta vznikají v posledních letech při mnoha českých městech. Obvykle jde o místa, kam jsou vystěhováni lidé, kteří měli problémy s placením nájemného nebo jiných souvisejících služeb. Život v těchto lokalitách je frustrující. Lidé tu žijí ve stavu celkové letargie, dny tráví převážně u televize a alkoholu. Děti, které v těchto lokalitách vyrůstají, většinou navštěvují zvláštní školy, některé do školy ani nechodí. Volný čas tráví na ulicích. Projekt se snaží ukázat těmto dětem alternativu vhodného trávení volného času.

Dvojice divadelníků Jarmila Enochová a Fáňa Váša hrají „jen maličko“ Strašidelnou pohádku. O strašidle, kterého se nikdo nebojí, strašit neumí a moc by chtělo, aby se všem líbilo. Titulní hit. „Nevím, kdo jsem, nevím, co jsem…“ si po chvíli pobrukují všechny děti. V současné době u nás je zhruba 330 romských ghett. Renáta Králová by je postupně s divadlem ráda navštívila všechna.

Jak vůbec vznikl nápad přivádět umělce do míst, kde se obvykle divadlo nehraje? „Na zčátku byl projekt „ Divadlo v nemocnici“. Jak důležitý impuls zvenčí a rozptýlení pro nemocné je, jsem poznala, když jsem chodila do nemocnice za umírající maminkou, “ říká Renáta Králová. „Tenkrát jsem náhodou potkala spolužačku, herečku Martu Míkovu, která hrála divadlo dětem v nemocnicích, a hledala někoho, kdo by jí na tuto aktivitu pomohl shánět peníze. Tak jsem slíbila, že jí pomůžu a tím to všechno v roce 2004 začalo.“

Jarmila Enochová se léta věnuje teatroterapii, o svých zkušenostech z vystoupení říká: „Hrát pro rómské děti byla pro mě nová, úžasná profesní i lidská zkušenost. Měla jsem radost, že si na nás od loňské návštěvy pamatovaly. Hned jak nás viděly, volaly: ´Zase bude ta pohádka o Drakovi…?´ Podařilo se nám pomalu najít vzájemnou důvěru a zbavit se strachu. Pro rómské děti a dospělé, to je důležitá zkušenost. Jsme pro ně bílí, kterým stojí za to, aby za nimi přijížděli a komunikovali s nimi.“