Scéna.cz 

Kartonový taťka - když i mrtví promlouvají

Divadlo v Dlouhé uvedlo v české premiéře inscenaci Istvána Tasnádiho KARTONOVÝ TAŤKA. Současní maďarští dramatici nejsou českému divákovi cizí. Vedle Tasnádiho je v českých divadlech nejčastěji uváděným autorem Zoltán Egressy. Jeho PORTUGÁLIE zde měla premiéru již v roce 2001 v Národním divadle Moravskoslezském v Ostravě. Na třetím místě co do počtu inscenací u nás stojí Kornél Hamvai, jehož ČAS KATŮ nastudovalo Švandovo divadlo v roce 2002 při slavnostním otevření po rekonstrukci. Další jeho titul, KITTY FLYNN, uvedla Vyšší odborná škola herecká v Praze v roce 2003.

István Tasnádi našel pevné zázemí v Divadle Na Zábradlí, kde byly v české premiéře uvedeny jeho tři hry – VEŘEJNÝ NEPŘÍTEL (2004), FINITO (2012) a NAOSTRO! (2012). Zoltán Egressy se zapsal do historie také ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti s českou premiérou hry MODRÁ, MODRÁ, MODRÁ (2006) a v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích, které uvedlo ŠŤOVÍK, PEČENÉ BRAMBORY (2007).
Maďarská dramatika má v českém divadle dlouhou tradici. Současní autoři tak navazují na odkaz Istvána Örkényho, jehož KOČIČÍ HRA patří dodnes k významným repertoárovým titulům. A právě na této tradici se pokusilo stavět i Divadlo v Dlouhé s novou inscenací KARTONOVÝ TAŤKA.

Divadlo v Dlouhé uvedlo v české premiéře inscenaci Kartonový taťka maďarského dramatika Istvána Tasnádiho. Autor patří mezi výrazné osobnosti současné maďarské dramatiky a jeho hry v sobě nesou prvky černé komedie, grotesky i kritické reflexe společnosti. Režisér Michal Vajdička si je vědom specifik Tasnádiho stylu, a proto zvolil přístup, který nechá na divákovi, jakým způsobem si hru vyloží – režie zde nepřebíjí autorovu výpověď, ale naopak ji podporuje a zpřístupňuje.
Autor nás zve na večeři, kterou pořádá Karel (Jan Sklenář), jenž pozval svou sestru Evu (Klára Oltová). Přípravy vrcholí, ale rodinná idyla dostává první trhliny – Karel a jeho partnerka Jitka (Magdalena Zimová) čelí nejen organizačním záležitostem, ale také problémům dospívající dcery Magdy (Kristýna Jedličková).

Tasnádi rozehrává nejen hru mezilidských vztahů, ale především hluboké téma vyrovnání se se smrtí blízkého člověka. Tento motiv se naplno rozvine s příchodem Evy a jejího syna Huga (Miroslav Zavičár). Jak se se ztrátou vyrovnat? Jaké jsou správné způsoby truchlení? Existují vůbec nějaké? Tyto otázky jsou v dnešní době stále aktuální – k dispozici jsou poradny pro pozůstalé, rady odborníků, různé přístupy… a přesto každý člověk reaguje jinak. Tasnádi k této vážné dějové linii přidává rovinu dospívání a osamostatňování – dcera Magda plánuje vlastní bydlení, Hugo si chce také vydobýt své místo ve světě. A právě jeho aktuální vztah se stane katalyzátorem celé situace.

Michal Vajdička velmi citlivě rozkrývá psychologické nuance postav. Jeho režijní rukopis je precizní, ale neokázalý – nenechává inscenaci sklouznout k prvoplánovému humoru, ale pracuje s postupným budováním napětí a detailními reakcemi postav. Černá komedie je disciplína náročná, protože balancuje mezi smíchem a vážnými momenty – Vajdička však tento žánr ovládá s jistotou a dokáže jednotlivé situace dávkovat s pečlivou přesností. Scénograf Pavol Andraško vsadil na komorní řešení – děj se odehrává v kuchyni, zatímco ostatní prostory jako koupelna, chodba a další pokoje zůstávají jen v náznacích. Tento koncept zdůrazňuje intimitu rodinného prostředí a zároveň symbolizuje izolaci jednotlivých postav, jejichž svět se postupně zmenšuje na prostor jednoho stolu, kolem kterého se odehrává klíčová konfrontace.

Tomu všemu odpovídají i herecké výkony. Klára Oltová v roli Evy přesně vystihuje emocionální zvraty své postavy – od bizarní reakce na smrt manžela až po hysterické vypětí při odhalení pravdy o svém synovi. Miroslav Zavičár vykresluje Huga jako nenápadného, upozaděného mladíka, který byl dosud v područí matky a okolností. Náhle v něm však puká potřeba samostatnosti, která vybuchne s nečekanou reaktivní silou, když odhalí svůj nový vztah. Jeho známost ochromí všechny přítomné. Jan Sklenář v roli Karla působí jako pohodový otec, který se snaží vše zvládnout s klidem, ačkoliv se občas podřizuje své sestře. Nakonec však dokáže prosadit své návrhy a stát si za nimi. Magdalena Zimová podává Jitku jako sopku plnou energie, která prožívá nový vztah bez ohledu na věkový rozdíl nebo dopady na rodinu.

Kartonový taťka – hlas Jana Vondráčka se dostává ke slovu až v závěru inscenace. Promlouvá ze záhrobí, ale i tak působí, jako by byl stále přítomen. Jeho autorita rozetne veškerá nedorozumění a do celé situace přináší klid. Někdy je důležité, aby autority měly svůj vliv i po své smrti – a v tomto případě se to naplňuje stoprocentně.


István Tasnádi: Kartonový taťka
překlad Tatiana Dimitrová-Notinová; režie Michal Vajdička; dramaturgie Tereza Marečková; scéna Pavol Andraško; kostýmy Katarína Hollá a hudba Michal Novinski.
Osoby a obsazení: Eva (Klára Oltová); Karel (Jan Sklenář); Jitka (Magdalena Zimová); Magda, dospívající dcera (Štěpánka Fingerhutová / Kristýna Jedličková) a Hugo (Miroslav Zavičár). Ze záznamu (hlas otce) (Jan Vondráček).
Psáno z reprízy 31. ledna 2025.

www.divadlovdlouhe.cz