Scéna.cz 

Smutek sluší Elektře

Slezské divadlo Opava připravilo na neděli 19. června 2005 premiéru hry Eugene O´Neill Smutek sluší Elektře. O´Neill vytvořil monumentální drama, text rozsáhý – inspirovaný Aischylovou Oresteiou. Se souborem činohry inscenaci nastudoval režisér Ivan Krejčí. Diváci se mohou těšit na výkony Hany Vaňkové, Lucie Žáčkové, Kamlia Kouly, Kostase Zerdaloglu, Jakuba Stránského a dalších.
Eugene O´Neill se ve třech částech dramatu zaměřil na komplikované vztahy v rodině Mannonů (žijící v Nové Anglii), jejich bigotní morálku, uzavřenost, to vše za doprovodu všudypřítomného vypravěče Setha, který plnil funkci antického chóru. Jazyk jeho hry je složitý, zřejmě pod vlivem moderní psychologie (zejména Freuda a Junga) se snažil vztahy mezi postavami i vnitřní myšlenkové a duševní pochody postav osvětlovat skrze monology a dialogy, ne skrze jejich jednání. Po několikerém čtení textu se může zdát, že postavy samy dokáží své stavy velmi dobře analyzovat a vysvětlit – a my jsme svědky tohoto procesu, který v mnohých případech postrádá kouzlo skrývaného, naznačeného, tušeného, neuchopitelného. Postrádá tajemství a touhu po rozluštění tajemství, po nalezení cesty k postavám, po soucitu s nimi či po nenávisti k nim.

Grossmanův překlad a Macháčkova úprava naopak vypouštějí některé doslovné scény, v nichž se pouze ukazuje to, o čem se dále hovoří a co vede k dalším drastickým činům. Jde např. o zavražděný kapitána Branta, které je v původní O´Neillově verzi skutečně znázorněno. Pro současného diváka však zůstává zajímavější právě zkratka, snaha maximální koncentrace obsahu sdělení, zdánlivá jednoduchost a rafinovanost replik, které jsou mnohdy v rozporu se samotným jednáním. Spíše než monumentálnost a tíživost tragédie, která se má na diváka valit a ústit v katarzi, působí nyní na diváka intimita, s níž se v prostředí jedno rodiny odhalují nejniternější touhy, sny, nenávist, láska – až v extrémních podobách.
Inscenace Smutek sluší Elektře ve Slezském divadle Opava 19. června 2005.