Scéna.cz 

Jaroslav Vojta, herec zemřel 35 lety

To jsi tedy „zvojtil“ – charakteristika, která je neodělitelnou součástí českého jazyka, je vzpomínka na herce, který byl výborným vypravěčem, ale občas úžasným způsobem popletl pointu – Jaroslava Vojtu. Jinak divadelního a filmové herce, kterého pro jeho dobrý a laskavý humor a specifickou mluvu miloval celý národ.
Jaroslav Vojta pocházel ze staré herecké rodiny. Narodil se v Kutné Hoře, kde zrovna byli na štaci kočovného divadla jeho rodiče Alois Vojta-Jurný a jeho žena Amálie. Všichni Vojtovi zůstali u divadla – hráli je Jaroslavovi sourozenci Hermína a Adolfa. Krátce po narození Adolfa maminka zemřela a děti byly poslány na výchovu k babičce do Králova Pole.

I když Jaroslav měl divadlo v krvi, jeho cesta k herectví nebyla přímá. Nejdříve se vyučil ve slévárně. Tady ale dlouho nevydržel a roku 1906 se přidal ke kočovné divadelní společnosti Bratrství. Později prošel ještě společnostmi Zieberta-Mělnického, Procházkové-Malé a dalšími. Pak hrál v kamenných divadlech v Brně a Plzni (tam se seznámil se svou ženou), poté zase v Brně, od roku 1919 ve Vinohradském divadle a nakonec (1925 - 1959) v Národním divadle. Během jeho působení ve Vinohradském divadle ho Theodor Pištěk seznámil s filmaři - Lamačem, Rovenským a Hellerem a v roce 1920 se Vojta objevil v jejich filmu Magdalena. Po osmi němých filmech hrál v roce 1931 ve zvukovém filmu Aféra plukovníka Redla. Později už většinou dostával hlavně role venkovských chlapů, kteří se musejí prát se životem např. ve filmech Zapadlí vlastenci, Maryša (viz foto), Muzikantská Liduška, Prstýnek, Pantáta Bezoušek. Samotný Vojta měl nejraději roli Hordubala ve filmu Hordubalové. Po válce patří k nejznámějším a nejoblíbenějším jeho rolím loupežník Sarka-Farka v Hrátkách s čertem.
Jaroslav Vojta zemřel 20. 4. 1970 v Praze.