Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

„Optimistou se člověk stane,“ říká Antonie Hegerliková

autor: archiv

Tonička, tak znají divadelní fanoušci, ale i její žáci na Vyšší odborné škole herecké Praha velkou českou herečku Antonii Hegerlikovou, která právě získala Cenu Thalie za celoživotní mistrovství. I když herečka (81) neustále zápolí se zdravotními problémy, divadlo neopouští – právě nyní hostuje v divadle Metro ve hře Poslední šance - a rozhodně neztrácí optimismus…

Když jsem s vámi mluvila naposledy, řekla jste něco v tom smyslu, že ve své herecké práci kličkujete mezi nemocemi…
To je pravda pořád, musím. Pochopitelně, že v tomto věku se choroby hlásí, a vždycky trvá určitý čas, než se s tou chorobou naučím žít. Ale zjišťuju, že se dá žít s každou chorobou. Je zbytečné házet flintu do žita, naříkat, ale spíše to brát s humorem. Každý věk má své – v mládí se zamilováváte, v prostředním věku si budujete kariéru, dřete, a těšíte se z té práce a ve stáří máte choroby – tak co s nima? Ty se nedají škrtnout.

Kde pořád berete ten optimismus?
Nevím. Někde jsem četla, že optimistou se člověk stane. Já jsem optimistkou rozhodně nebyla - ale četla jsem někde v nějakém románu, který se mi líbil a mluvil mi z duše, že optimistou se člověk nerodí, optimistou se stává, když prodělal kus těžkého života a dostal se z toho, tak ho už nemůže nic překvapit. Ví, že když přijde cokoli, dá se to překonat.
Existuje taková krásná východní moudrost: Vstaňme a dejme se na cestu. Když se kolo zláme, bude dřevo, když vůl padne, bude maso, tak nač se trápit přátelé…

Přeji vám, ať vám ta vaše dobrá nálada vydrží…
Já myslím, že vydrží, protože je to vědomé. A ještě jedna věc – která je pro mě důležitá - žít v souladu se svým svědomí, nemít pocit provinění, nemít pocit viny, že vás něco žere, vědět, že co jsem udělal, udělal jsem z nejčistšího přesvědčení. Za nic se nestydět a umět žít v rámci svého svědomí – to je důležité.

30.3.2005 23:03:43 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!