zvláštní poděkování
Volný.cz

Divadlo Aréna v Praze: odvaha, sebereflexe a očištění

BIBLE (Divadla Aréna Bratislava v Praze)

autor: archiv Scena.cz   

zvětšit obrázek

V týdnu od 11. do 15. října 2021 se v pražském Divadle Hybernia konala exkluzivní přehlídka inscenací Divadla Aréna Bratislava. Tato setkání se zaměřila na historicky společná témata Československa, Čechů a Slováků. Už samotné uvedení textů: JÁNOŠÍK - PŘÍBĚH VRAHA?, TISO, HOLOCAUST, #DUBČEK a BIBLE, vyžadovalo určitou odvahu. Všechny uvedené texty vznikly na objednávku Divadla Aréna v jehož čele stojí ředitel Juraj Kukura.

Celá přehlídka svědčí o odvážné dramaturgii divadla. Opomenout nelze režijní záměry jednotlivých inscenací, propracovanost textů a herecké výkony. Dramaturgie jednotlivých inscenací vtiskla každé výraznou osobitou výpověď, která u jednotlivých textů vyústila v jednoznačné poselství: nelze zapomenout na jakékoliv činy v našich dějinách, je nutné odpustit, zamést si před vlastním prahem a hlavně nikoho nesoudit a tudíž nepřenášet hřích z generace na generaci. Za tuto obrovskou kolektivní odvahou stojí osobní odvaha Principála a Mistra Juraje Kukury. Osobně prokázal odvahu v osobním životě vlivem společenských událostí mnohokrát.
Na otázku, kde čerpá odvahu, ať už tu společenskou nebo i rodinnou, odpověděl stručně: “Ze strachu.” A ten je opravdu motorem odvahy každého z nás. Herec a ředitel Juraj Kukura už nemusí mít strach. Může svobodně uvádět v divadle společensky odpovědné texty, díky kterým se svědectví o klíčových okamžicích československé historie drží v paměti další nastupující generace.
Obrovské poděkování patří Ľubici Krénové, ředitelce Slovenského kulturního institutu v Praze. Díky její odvaze jsme měli možnost tento historicky očistný exkurz prožít na vlastní kůži. A znovu opakuji, díky tomu odpustit, zastavit hříchy minulosti, aby se neopakovaly a hlavně si zamést. Měl odvahu jen principál Juraj Kukura? Určitě nebyl sám. Vždyť mít sílu inscenovat a před tím i přivést dramatické texty, které by se věnovaly nevyřešeným, ale hlavně sporným otázkám, potažmo osobnostem s nimi spojenými, minulosti? Není jednoduché dané otázky pojmenovat. Vyzdvihnout nejdůležitější okamžiky. Přivést text k jevištnímu životu. To všechno vyžaduje odvahu.

JÁNOŠÍK - PŘÍBĚH VRAHA? Scénář a režie Jakub Nvota, dramaturgie Saša Sarvašová. Díky za odvahu propojit historický pohled na osobu Jánošíka v zorném úhlu slovenského národního obrození. Uvědomění si vlastního sebeurčení národa.

TISO. Scénář a režie Rastislav Ballek, dramaturgie Martin Kubran. Pokračuje a hledá odpovědi v případě národního uvědomění. Kdy národ pociťuje dobytí vrcholu nastolením samostatného státu. V duchu nejčistšího ideálu, jaký může představovat křesťanská víra. Problém je, že samostatnost takto získaná, je nastolená v kontextu temné doby.

HOLOKAUST. Autor Viliam Klimáček, režie Rastislav Ballek, dramaturgie Martin Kubran a Zuzana Šajgalíková. Vina a odpuštění. Člověk zavrhl lásku k bližnímu. Člověk ublížil člověku. Křivda může vyvolat další křivdu. Pohled Viliama Klimáčka na autentický příběh Hildy Hrabovecké je opět odvážný a sugestivní. Režisér Rastislav Ballek pracuje v první části s reálným prostředím. Příběh jedné kavárny ilustruje rozhlasovými vstupy. Dějinné události a motivy jednání jednotlivců mají své pozadí. Jakýsi šum, našeptávání. Jeho zdroj může být víra, ale i média, sousedé…
Jednotlivé postavy příběhu se představují. Odhalují své povahy, jsou nucené přijmout svá rozhodnutí. Najednou se všemi zahýbá doba. Vrhne kostky na všechny strany, padni komu padni. Každý nemá nejvyšší hod, nebo jeho výška je vrchol v nesprávném pohoří. Celý tento čas vrcholí premiérou filmu Kníže Svatopluk. (jak absurdní jméno - svatý pluk, tedy armádní jednotka). V druhé části se scéna vyprázdnila. Postavy jsou posazené v prostoru hlediště kina. Má snad každý své soukromí? Prostor pro sebe katarzi? Sdělení svého vnitřního příběhu… Do toho jedna postava neustále zametá.
Inscenace Holocaust představuje jedno z nejvíce scénicky působivých svědectví. Nejsou k tomu potřeba ani detailní a surové obrázky lynčování Židů, dění v koncentračním táboře. Výpověď o strachu je sugestivní díky autentičnosti vyprávění jednotlivých postav. Právě jednotlivci jsou atomy dějin století.
“Století, které charakterizuje český filozof Karel Kosík jako začarovaný pekelný kruh. Století ustupování a kapitulace před zlem a agresivitou “kafkoidního” světa posednutého nejrůznějším druhem šílenství. Století, které zažilo hrůzy prvé i druhé světové války, Osvětimi, gulagů, Hirošimy,” uzavírá z nahrávky hlas Hildy Hrabovecké.

#DUBČEK. Autor Viliam Klimáček, režie Michal Skočovský, dramaturgie Martin Kubran a Saša Sarvašová. Ikona čechoslováků, která stále rezonuje. Její odchod je v podstatě nedávný. Jak k Dubčekovi přistupovat z povzdálí dějin? Byl naivní? Podléhal manipulaci? Byl věrný své ideologii? Svědectví nám podávají herci a herečka z generace dětí Husákových dětí. O to je jejich pohled a výpověď silnější. Oni danou dobu nezažili, reálie znají ze školy a od svých rodičů a prarodičů. Velmi zajímavé a silné je řešení režiséra. Příběh a pohled na danou dobu podává formou divadla na divadle, besídky, dramatického vyučování, jak chcete. V určité části se zabývá milníky života Dubčeka. V další podávají svědectví zmíněné děti Husákových dětí. Najednou začnou uklízet jeviště, odnášejí kostýmy, rekvizity. Do toho postupně zní autentické jejich výpovědi o kontaktu jejich rodin s předchozím režimem. Říkáte si, ta hra nemá konec. Jak to režisér vyřeší? Jednoduše. Herci přehodí štafetu na diváka. My jsme si na jevišti uklidili, můžete začít každý u sebe. Můžete hrát… Bravo.

BIBLE - od stvoření ke kříži. Scénář a režie Rastislav Ballek, dramaturgie Saša Sarvašová. Písmo svaté vzniklo v průběhu několika století. Lze ho vůbec převést do jevištní podoby? Část bohoslužby Slova probíhá ve stoje. Věřící vyjadřují úctu k těmto svědectvím. A najednou máme vnímat Slovo na divadle? Jako diváci? Když si čteme z Bible v různých společenstvích také u toho můžeme sedět apod. Proč tedy ne na divadle?
Vyřešeno. Druhý problém, co s texty. Součástí Bible, je sedmdesát dva knih. Dá se vybrat text pro devadesáti minutové představení? A povedlo se. Stvoření světa a člověka. Abrahám má obětovat syna Izáka. Jakub a egyptské rány. Příchod Ježíše do Jeruzaléma. Poslední večeře, Soud nad Ježíšem a Blahoslavení.
Výpověď vybraných textů je podtržená mistrovstvím Juraje Kukury. Jeho vznosná interpretace způsobí při každém představení ticho. Bůh ve Slově prostupuje všechny v sále. Sebereflexe Slova je zhmotněná výtvarnou i hudební součástí. Obraz se rodí z ruky Juraje Kukury. Kdo je vlastně autorem? Ruka, kterou vede hlava a vyšší moc? Nebo štětec, v tomto případě textilie? Hudba - za všechny alespoň Wolfgang Amadeus Mozart, Josefh Haydn, Max Bruch ad.
Nemohu tleskat, ale přesto vstávám.

Vzdávám hold Slovu interpretovanému s pokorou a honosnou silou. Vzdávám hold odvaze ve všech podobách a všech zúčastněných. Nejen umělcům v realizačním týmu, ale i hereckému souboru. Organizátorům přehlídky. A především divákovi. Našli jsme odvahu přijít, máme odvahu se s danými otázkami seznámit, a doufám, že máme odvahu dané otázky v sobě řešit. Týden s Divadlem Aréna pro mě představuje Československý exkurz a pokus o úklid dějin, alespoň ujasnění si okolností a závěrů. Jak to bylo, nebo jaký má všechno důsledek, to nelze nikdy vyřešit. Všechno toto je v rukou Boha - ten nám dal svobodu rozhodovat a jednat. Lásku bychom měli klást na prvé místo, doslova na forbínu.
“Půjdem, půjdem, Bůh před námi, bychom byli Tvůrci známí, ať se smiluje nad námi. Kyrieleison.”

www.divadloarena.sk

18.10.2021 08:10:47 Josef Meszáros | rubrika - Recenze

Časopis 48 - rubriky

Archiv čísel

reklama

Hamlet (MdP)

Články v rubrice - Recenze

Mistrovská lekce v Mladé Boleslavi: Callas & Pecková doslova splývají

Petr Mikeska a Dagmar Pecková (Mistrovská lekce)

Terrence McNally napsal v roce 1995 hru Mistrovská lekce, kterou věnoval světové sopranistce Marii Callas. Ta ...celý článek


Lenka Lagronová: Jako břitva

K.Šafránková, J.Pejchal, T.Lněnička, M.Sikorová a M.Mejzlík

Východočeské divadlo Pardubice uvádí od letošní sezóny inscenaci Jako břitva. Hru Lenky Lagronové uvedla v čes ...celý článek



Časopis 48 - sekce

HUDBA

Hiphopová formace AIGEL poprvé v Česku

AIGEL

Centrum současného umění DOX do České republiky přiváží hudební duo AIGEL. Živelná a odvážná formace, která os celý článek

další články...

LITERATURA/UMĚNÍ

2 x rok 1958

Gregory Peck (Velká země)

Velká země
Je to kraj, který se nedá obejít pěšky. Tady se bojuje i miluje ve velkém. Gregory Peck v hlavní celý článek

další články...