zvláštní poděkování
Volný.cz

Bouře plná bílé magie a imaginace

E. Křenová, D. Prachař a Z. Piškula (Bouře)

autor: Pavel Hejný  

zvětšit obrázek

Další ročník Letních Shakespearovských slavností otevřela inscenace Bouře. Naštěstí pouze bouře magická, ne atmosférická. Přírodní jev se přesunul do emocí, aby utkal elixír zápletek vztahů, zosnoval případnou pomstu, probudil čistou lásku, nabídl absurdní komediální vstupy a hlavně zasáhl diváka. Režijní tandem SKUTR (Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka) vstoupil do slavností třetím titulem (předtím Sen noci svatojánské a Romeo a Julie), tím se nabízí určitá paralela.

William Shakespeare Bouří zavřel kapitolu svého života jako dramatik. Měl tudíž právo na účtování, na návraty k nedořešeným otázkám ve svých hrách, není tedy divu, že v ní nacházíme citace nebo motivy např. z Macbetha, Krále Leara, Hamleta, Richarda III., Romea a Julie a z mnoha dalších her.
SKUTR rozehrává inscenaci ve scéně Jakuba Kopeckého, které dominuje na horizontu povrch měsíce, v popředí scény pracují s rozházenými poleny dřeva, v centru dění bílá ocelová konstrukce s dominantním dalekohledem. Na scéně jsou rozmístěné zářivě bílé hvězdy na pružných tyčích, nechybí kulatý stůl. Toto sférické středověké členění komunikuje s textem hry - sféra zemská (polena), nebeská (hvězdy a měsíc) a božská. Peklo znázorňuje postava Kalibana.
Kostýmy Simony Rybákové nabízejí majestátnost, étos, střídmost, divokost a pozemskost. V případě Duchů bohatou fantazii směřující k přírodě. Prosperův kostým je střídmý, Ariel se stromkem na hlavě. Miranda má šaty překypující lehkostí a čistotou mládí.
Prospero v podání Davida Prachaře je poklidně moudrý. Jako hybatel děje je velmi rozvážný, z počátku rozpoutá bouři, aby se mstil, ale postupně svou negativní energii přeměňuje v odpuštění. Prachař do blankversu vkládá odbočky v podobě komentářů, které sedí a zapadají do kontextu. Tomu je uzpůsobený herecký projev, jakoby těžká a náročná rozhodnutí (hýbat osudy druhý, zejména blízkých příbuzných, určitě není nic jednoduchého) podává s lehkostí. Tak nějak je jakoby odfoukne, ať už jsou pryč. Tíží ho starosti s dospívající dcerou, ve scéně, kdy jí chová na klíně jako malé děvčátko je velmi roztomilý až nostalgický.
Ondřej Malý jako Alonso, neapolský král v dané situaci, kdy je odtržen od své moci a je nucený jednat primárně za účelem přežití je chvílemi ochromený, převládá u něj smutek nad ztraceným synem.
Csongor Kassai není na LSS nováčkem, jeho Ariel je skutečně nadzemský, zejména vynikají jeho pohybové kreace s rukama, doslova vlaje až k rozpustilosti, místy směřuje k šibalství. Bere si k srdci slova Prospera, aby se stal mořskou pannou.
Miranda v podání Elišky Křenové je ve věku dospívání a zrání, ale velmi si váží otce. Velmi důležité poselství dnešní mladé generace. Velmi zajímavá je v objevování mužského elementu, kdy např. Ferdinanda si doslova očuchává. Je drzost je přiměřená k okolnostem, otec ji vychovával na pustém ostrově bez jakýchkoli společenských zásad.
Zdeněk Piškula je patřičně zmatený, láska k Mirandě v něm přímo hoří, přeskakuje veškeré fáze probouzení a touží bezhlavý a zmatený. V kontrastu k jeho zamilovanosti je hluboký žal, z domnělé ztráty svého otce.

Shakespearova Bouře je zažehnána formou pokání a odpuštění. K závěru zůstává na scéně Ariel a Prospero. Ten trhá stránky knih, filozofickou úvahou hodnotí sebe, lidi. Zda došlo k vykoupení nebo nápravě, to už je na zhodnocení každého diváka. Každý máme v sobě energii, kterou burcujeme své vnitřní síly a překonáme překážky nebo zapálíme požár. To je na každém z nás.


www.shakespeare.cz

12.7.2021 18:07:18 Josef Meszáros | rubrika - Recenze