Scéna.cz 

Přehlídka Činoherního klubu v kině NFA Ponrepo

Činoherní klub oslavil 55. narozeniny 27. února otevřením výstavy v Činoherní kavárně. Výstava je nyní prodloužena do 30. srpna 2020. Od března do června pak měla proběhnout přehlídka filmů české nové vlny a záznamů inscenací Činoherního klubu v kině NFA Ponrepo. Činoherní klub zve na celou přehlídku v náhradních termínech: 8. 6. od 18:00 hod Piknik, režie Vladimír Sís, Ladislav Smoček, 1967, 10. 6. od 18:00 hod Soukromá vichřice režie Hynek Bočan, 1967, 12. 6. od 18:00 hod Eugene O ́Neill Cesta dlouhého dne do noci, záznam inscenace Činoherního klubu, režie Ladislav Smoček, 1978.

15. 6. od 18:00 hod Hotel pro cizince režie Antonín Máša, 1966,
17. 6. od 18:00 hod Nikolaj Vasiljevič Gogol Revizor, záznam inscenace Činoherního klubu, režie Jan Kačer, 1967, 19. 6. od 18:00 hod Každý den odvahu režie Evald Schorm, 1964, 22. 6. od 18:00 hod Niccolò Machiavelli Mandragora, záznam inscenace Činoherního klubu, režie Jiří Menzel, 1965, 24. 6. od 20:30 hod Černí baroni režie Zdenek Sirový, 1992, 26. 6. od 18:00 hod Svatba jako řemen režie Jiří Krejčík, 1967.

Činoherní klub vznikl v polovině šedesátých let jako divadlo, které se výrazně zapsalo do českého i evropského divadelnictví druhé poloviny 20. století.
Hned po svém vzniku se Činoherní klub zařadil mezi nejvýznamnější divadla šedesátých let. Vzestup divadla byl přerušen tragickými historickými událostmi – Srpnem 1968 a následnou normalizací. Navzdory nepřetržitým mocenským snahám zlikvidovat „společenství spřízněných volbou v centru Prahy“ (nuceným odchodem spoluzakladatelů, rozvracením souboru zevnitř, přičleněním k Divadlu na Vinohradech) divadlo-klub přežilo, byť za cenu značných ztrát.
Koncem 70. a v průběhu 80. let ČK uvedl opět řadu vynikajících inscenací. Nepřetržitá důvěra mezi hercem a divákem zůstávala nadále zárukou existence ČK. Od Sametové revoluce v roce 1989 procházelo divadlo obdobím tvůrčí renesance, procesem obnovování souboru, hledáním mladých spřízněných tvůrců a znovuobjevováním Činoherního klubu divákovi.

Dnešní Činoherní klub je samozřejmě jiný než ten legendární ze šedesátých let, třebaže geny, které do něj vložili jeho zakladatelé, stále žijí. Za svou oblibu a široké divácké zázemí tak nadále vděčí zejména pověstné preciznosti herecké práce, důrazu na vzájemnou spolupráci všech zúčastněných, dlouhým zkušebním lhůtám, díky nimž zůstávají inscenace na repertoáru řadu sezon, a stejně tak přísnému požadavku pravdy, nezbytnému v divadle, kde je divák v bezprostřední blízkosti herce. Ideální intimní prostor umožňuje důvěrný vztah mezi divákem a hercem a předznamenává dramaturgii divadla: v Činoherním klubu se zpravidla hrají hry se smyslem pro současnou dobu a atmosféru, ať jsou to hry nové nebo klasické.
Činoherní klub náleží v průběhu své více než padesátileté existence k pár českým divadlům, která dokázala zanechat stopu v několika diváckých generacích.

www.cinoherniklub.cz