Scéna.cz 

Smrt obchodního cestujícího – skutečně bez jiskření

Městská divadla pražská uvedla jednu ze stěžejních her 20. století Smrt obchodního cestujícího. V režii Michala Dočekala se rolí Willyho Lomana vrací na pražská jeviště Miroslav Donutil. Inscenaci napsal před sedmdesáti lety Arthur Miller. Nakolik je text zajímavý a přitažlivý pro současnost? Je uvedení tohoto dramatu v předvánoční době dobrý dramaturgický tah?

Willy Loman představuje obyčejného člověka, který se celý život žene za naplněním snu, nezbývá než použít termín „americký“. Jaký vlastně je takovýto sen? Průměrný člověk dokáže rázem ze dne na den, bez jakéhokoli přičinění zbohatnout, šťastně se oženit, dosáhnout společenského postavení, vybudovat politickou kariéru… Všechny tyto příklady dokládá úroveň amerického školství, kde znalosti absolventů vysoké školy jsou leckdy na úrovni našeho středoškoláka. A v tomto směru se snažíme Ameriku dohnat, byť úroveň našeho školství byla vynikající. Stačí jen posílit tvůrčí aktivitu žáků…

Pojďme k inscenaci. Právě v tomto bodě je inscenace aktuální. Zobrazuje člověka, který nejenže díky své průměrnosti nedosáhne zmíněných výšin, ale nestačí novodobému tempu doby. Nezvládne využít pro svůj byznys mobil, umělou inteligenci, internet atd. Režisér Michal Dočekal netlačí v aktualizaci na super moderní notu. Scénu tvoří posuvná stěna. Diváka zaujme nápis „Nikdy se nevzdávej“, ten se postupně změní na slovo „Sen“. V popředí scény jsou postavené dva velké kufry. Celek působí nezajímavě. Určité zpestření a podtržení vzniká vyvěšením plážových osušek, jedna např. s koněm ve cvalu. Důraz na rychlé tempo doby.

Inscenace postrádá rytmus. Divák se utápí ve strnulém snu a bezohlednosti hlavní figury. Loman svým životním postojem likviduje své blízké a to až do takové míry, že svého syna Biffa (Viktor Dvořák) vykazuje z domu. Miroslav Donutil nastavuje kamennou postavu, občas vykřeše empatický zájem o své dva syny, to zejména v retrospektivních scénách. Soucit s takovou postavou není na místě, ba naopak. Jediné pravidlo, které lze uplatnit – nesuď, to náleží Bohu. Omluvit nelze jeho mluvu, která ve vypjatých okamžicích sklouzává v televizní parodii.

Velmi silnou postavou je v inscenaci Linda, Lomanova žena v podání Zuzany Kronerové. Pro ni je to vedle inscenace Gin Game další psychologická figura. Ta skutečně přitahuje divácký obdiv nad její silou celou manželovu obskurnost zakrýt věrností manželské lásky. Ona jediná střeží sarkofág kruté rodinné pravdy. Synové Happy (Martin Donutil) a Biff (Viktor Dvořák) představují protipóly. Martin Donutil předvádí frajera, dobyvatele a lamače dívčích srdcí. Viktor Dvořák je postavený před krutou otcovu pravdu a v tomto ohledu hraje poctivě až na dřeň. Willyho bratr Ben (Milan Kačmarčík) je v režijním pojetí podáván jako snová figura. V tomto ohledu bez důrazu na bratrův protiklad.

Inscenace Smrt obchodního cestujícího bude díky obsazení patřit k repertoárovým špičkám, ale dramaturgickým hitem skutečně není. Škoda, protože jako materiál dává příležitost nejen pro herecké jiskření, to zde ale skutečně chybí.

www.MestskaDivadlaPrazska.cz