Scéna.cz 

Jana Musilová: „Trápení na duši musí ven.“

Herečku a zpěvačku Janu Musilovou se nám podařilo zastihnout o přestávce při zkoušení muzikálu Jesus Christus Superstar, který režisér Stanislav Moša připravoval pro turné v Holandsku a Německu. Jako Máří Magdaléna se v tomto muzikálu představí v červenci při uvedení v Německu, dále pak na domovské scéně v sezóně 2004/05. Prozradila, že pražskou verzi tohoto muzikálu zhlédla pětkrát. Roli přijala s velkým potěšením. Kromě toho jsme si s Janou Musilovou povídali o divadle, mateřství a o jejím koncertním vystupování. Mimo jiné má svou webovou prezentaci. „K vytvoření mé webové prezentace dala podnět jedna moje kamarádka. V té době jsem o internetu mnoho nevěděla,“ prozradila.

Ze zkušebny zněl sborový chór – Hosana.... Brněnští sólisté zkoušeli spolu s americkými kolegy. První část turné odzpívají právě Američané. Jana Musilová přiblížila, že kdyby se komukoli cokoli stalo, musí být alternace vždy připravené zaskočit. V operním světě se jedná o běžnou záležitost, v případě činohry a muzikálu je to velmi náročné, neboť ke slovu se dostávají náročnější herecké akce a větší spolupráce s partnery na jevišti.
„Nastoupení do jedoucího vlaku mě potkalo například v muzikálech Radúz a Mahulena nebo Babylon, kam jsem se vrátila po mateřské dovolené. K dispozici máte sice video, z něhož je možné čerpat a naučit se, ale…
Při řádném zkoušení si můžete postavu důkladně ochodit. Když naskočíte do hotového představení, tak si minimálně prvních pět vystoupení vůbec neužijete. Do té doby se zabydlujete v prostoru.“
Které „nervy“ jsou pro ni příjemnější? Při řádných zkouškách nebo když ji hodí do vody? „Když vás hodí do vody, tedy nastoupíte do hotové inscenace, přebíráte na sebe větší zodpovědnost. Při přípravě představení hledáte a pokud se něco nepovede, stále je to v rámci procesu objevování.“

Jana Musilová se také věnuje vlastní koncertní činnosti. Když se jí něco nepovede na jevišti při sólovém vystoupení, přeci jen je sama za sebe. „Při účinkování s kolegy máte zodpovědnost mnohonásobně větší. Chyba může dopadnout na ostatní. Jako členka týmu se musím snažit být co nejlepší. Nejde jen o mě, ale o celek.“
Při koncertech vystupuje sama. Nakolik jí scházejí kolegové, které do určité míry představují určité záchranné lano?
„Poprvé jsem koncertně vystupovala před dvěma roky. Na jevišti jsem šla do toho s plnou energií pro diváky a vše se povedlo. Zodpovědnost doléhá zejména v přípravách. Pak nastupuje pohoda.“
Každý měsíc uvádí svůj celovečerní pořad složený z francouzských šansonů „La vie est marveilleuse“ (neboli Život je báječný) nazvaný podle stejnojmenného CD, které pokřtila loni v prosinci. Hudební nahrávka má velký ohlas u posluchačů. „Šansony jsou moje dávná láska“, říká Jana.

Vedle hraní v Městském divadle Brno potkala Janu Musilovou také nejkrásnější životní role – je maminkou pětiletého syna Dominika. Zdůraznila, že jejím povoláním Dominik vůbec nestrádá. Všechno skutečně závisí na dobré organizaci. „Když jsem v divadle, je u Dominika babička, ale naštěstí již chodí do školky, takže je to o něco jednodušší, než když byl malý.“
Nakolik se dá zvládnout hraní v divadle a koncertování spolu s rodinou?
„Dítěti se v každém případě věnuji ze všeho nejvíc. Energii sice vydáváte, na druhou stranu vám ji dítě hodně vrací. Někdy jsem si v divadle dělala velkou hlavu z profesních problémů. Pak jsem přišla domů, Dominik přiběhl, usmál se a najednou jsem si uvědomila – ježíšmarjá, proč já se tolik trápím nad rolí. Vždyť tady na tom světě je tolik krásného a důležitějšího. Pak se dítě stane posilou. Neberete se tolik vážně. Hned vidíte v jiných rozměrech.“
Ovšem dítě přináší nejen radost, ale zákonitě i starost. Potom asi nastávají na jevišti velmi náročné chvilky... „Jakmile se něco takového stane, musíte na to na jevišti chtě nechtě zapomenout. Pravdou je, že jsem někdy měla pocit, že představení trvá celou věčnost.“
Život někdy v tomto ohledu dokáže připravit absurdity. Říká se o herecké schopnosti uzdravit se na jevišti z osobních nemocí. Může vás bolet noha nebo píchat v krku – překročíte hranici portálů a všechno je najednou pryč. Podobně funguje jeviště i v případě duše.

V Městském divadle Brno ztvárnila naposledy postavu Fritzie Kostové v muzikálu Cabaret. „Pro mě je velmi zajímavá pro svůj vývoj. Na začátku vystupuje jako milá a docela příjemná a ke konci se z ní stane fašistka, která se neštítí ničeho...“
Dále vystupuje v inscenaci Brouk v hlavě. Již desátou sezónu hraje Marcelu Champsboisy. „Diváci se při této komedii drží za břicha. Jejich smích považuji za největší odměnu, neboť komedie je na divadle jeden z nejtěžších žánrů.“
Rovněž se přiznala, že má ráda temperamentní postavy. Mezi ně patří Anita ve West Side Story. „Pro svoji barevnost mi dává role Anity příležitost pro výborné hraní. Jako starší kamarádka hodně pomáhá Marii, které je mnohdy blíž než máma.“
Zdůraznila, že se se svým soukromím nesvěřuje na počkání. Problémy se snaží řešit sama, ale jsou někdy situace, kdy trápení na duši musí ven. „A pak je dobré mít svou Anitu,“ uzavřela Jana Musilová.