Scéna.cz 

Veřejný nepřítel Na zábradlí

Divadlo Na zábradlí uvedlo v české premiéře inscenaci Istvána Tasnádi Veřejný nepřítel. Hru nastudoval z překladu Táni Dimitrové hostující režisér Jakub Krofta. Koňská truchlohra se odehrává ve středověkém Německu. Hlavním tématem hry je konflikt jedince vůči společnosti.
Z historického hlediska může paušalizující termín „veřejný nepřítel“ směřovat k různým cílům, což odvisí od daného mocenského režimu, případně situace. Jestliže v daném okamžiku panuje válečná vřava, pak termín nepřítel je pro příjemce velmi nepříjemný.

Zásadní problém režijního pojetí Jakuba Krofty nespočívá v neaktuálnosti. Látka hry je stoprocentně na pořadu dne dnešní společnosti. Koňský handlíř Kohlhaas se dostává do sporu s mocí. Dá se říci, že je šikanován střední úřednickou třídou. Ve svém přesvědčení chce dosáhnout spravedlnosti a nápravy křivdy. Naplňuje se obvyklé schéma – za útočníkem stojí mocná klika protekce. Handlíř postupně na svou stranu strhává dav, který plení a bojuje za spravedlnost, až nakonec končí v mlýnku oné moci a je popraven. Celým příběhem nás provázejí hřebec a klisna. Jako předmět doličného bezpráví vědí nejvíce.

Hra, byť velmi aktuální, odrazuje přímočarostí a nedostatečnou dramatičností. Od počátku jsou jasně rozehrané partie – postavy jsou charakteristicky černobílé. Divák nemá možnost variovat a dohadovat se, což je ku škodě společensko filosofickým dialogům. V tomto směru se režisér Jakub Krofta nesnažil nabídnout více. Napětí, respektive napínavější podkres udržuje naturalistická hudba Jiřího Doubka. Scénu tvoří dřevěná točna, která umožňuje různé proměny, ale ty jsou přeci jen laciné a jednotvárné. Marek Zákostelecký nabídl pouze primární kontext – a přece se točí kolo osudu.

V tomto jednoduchém mumraji si velmi dobře stojí hlavní hrdina Kohlhaas v podání Igora Chmela, který dokázal uhrát zarputilou čistotu a smysl pro spravedlnost. Byť mu jeho tvrdohlavost mnohdy uškodila. Výborně mu sekundovala dvojice Hřebec a Klisna – Josef Polášek a Natálie Drabiščáková. Ta dokázala dobře předvést samičí dominanci. Tento zvířecí pár se stal zrcadlovým opakem Kohlhaase a jeho ženy Lisbeth. Nezajímavý nebyl ani David Švehlík coby Wenzel z Tronky. Škoda jen, že jeho postava, byť negativní, se řadila přesně k již zmiňovanému přímočarému duchu.

Schematická agitka Veřejný nepřítel snad zasáhne správnou strunu. Byť se zdá, že hra byla nad režisérovy síly. Ale kdo se jednou pustí do boje s mocenskými silami, musí s vyčerpáním počítat.