Scéna.cz 

Shakespeare ve 120 minutách v Mladé Boleslavi

Poslední premiérou tohoto roku potěší Městské divadlo v Mladé Boleslavi (možná) milovníky Shakespeara, ale určitě všechny generace diváků, kteří se rádi v divadle baví, a nevadí jim ani, když se i trochu poučí. V rámci této sezóny se rozhodla dramaturgie divadla ohledat slavného alžbětinského barda ze všech stran. O tom jsem se zmiňovala už v předchozí recenzi na Krále Leara (viz zde.). Po klasické tragédii tedy přišla na řadu poněkud lehčí zábava. Diváci mají šanci vidět plus mínus ve 120 minutách různé variace na Shakespearovy hry. Ke spolupráci přizvalo divadlo mladou režisérku Terezu Karpianus, která už za sebou má pár úspěchů na scénách po celé republice (připomeňme, že její inscenace Srpen v zemi indiánů v Hradci Králové získala pozornost poroty Cen Thalie a hlavní představitelka inscenace si odnesla Cenu Thalie za nejlepší ženský herecký výkon). V tomto případě je dobré, že Tereza je sama vystudovaná herečka, a že tedy umí dobře pracovat s herci. Takže inscenace má přesný rámec, a zároveň dává trojici herců velký prostor k improvizaci a vlastním nápadům.

Když zavítáme do historie projektu Shakespeare ve 120 minutách, shledáme, že The Reduced Shakespeare Company (má úmyslně stejnou zkratku RSC jako Royal Shakespeare Company) zahájila svou kariéru už v 80. letech na fringe festivalech a hlavně v ulicích, kde torjice mladíků předváděla jednotlivé „ftipné“ scénky ze Shakespeara. Chytlo se to, a tak postupně vznikl celý projekt, který vytváří balík z různě zmíněných, zahraných či zazpívaných 37 Shakespearových her. Jsou to vlastně takové drobné karikatury, zveličující některý z motivů tak, aby hra byla identifikovatelná. Podobně si soubor poradil ještě s dějinami USA, a s Biblí. Ovšem Shakespeare se stal nejoblíbenějším jejich kouskem, a několik let ho hráli v samotném srdci Londýna (viz zde.) , a titul přejala mnohá divadla, včetně českých.

V samotné podstatě tohoto kousku je zakódována improvizace, což režisérka velmi dobře pochopila, a měla k tomu k dispozici tři herce (resp. dvě herečky a jednoho herce), kteří byli ochotni si na jevišti opravdu zařádit. Samotnou inscenaci postavila na fórku, že divadlo jaksi zapomnělo na diváky, kteří sedí zapomenuti v hledišti, takže jim nakonec musí zahrát ti, kteří v divadle zbyli po pracovní době, tedy jevištní technik, uklízečka a biletářka. Připomeňme, že samotný komediální princip je založen na někdy dosti drastickém, možná trochu puberťáckém humoru, který mydlí hlava nehlava do všech. A tak si herci mj. dovolují – pro diváky příjemné – upomínky na nepřítomné herce souboru a nejrůznější legrácky a komentáře týkající se provozu divadla. Kromě toho je tu vyzdvihnut (v předloze vzhledem k mužskému obsazení neexistující genderový aspekt a vzájemná řevnivost obou žen, jedna podstatně starší, druhá sice mladá, ale korpulentní). Vše se odehrává na scéně (či v zákulisí?), vytvořené různě naskládanými krabicemi a bednami, popsanými názvy Shakespearových her, z nichž některé tvoří stabilní základ scény, jiné jsou pohyblivé a „rozbitelné“ (autorem výpravy je Petr B. Novák). Jako rekvizity využili po dětském způsobu buď fiktivní předměty, či předměty přináležející ke každodenní výbavě jejich povolání. A do hry jsou – alespoň na chvíli zataženi i skuteční technici – ať už jako kytarový doprovod jedné z písní, tak v epizodních rolích techniků na konci. Velmi podstatným bonusem je přidání písní (bezpochyby je využit především pěvecký potenciál Aleny Bazalové). Ke spolupráci režisérka přizvala hradeckého herce Davida Smečku, autora melodií, a sama se postarala o texty.

Samozřejmě, že u takových inscenací je nejdůležitější, jak si sednou herci. A v tomto případě se dá říci, že všichni tři se nechali získat pro tohle dvouhodinové blbnutí na scéně, srší energií, vzájemně si přihrávají, přimíchávají do textu hry i osobní poznámky, a tím tento tvar dokonale funguje – bezpochyby především na místní diváky, pravidelné fanoušky Městského divadla Mladá Boleslav. Jednotlivé osoby se jmenují podle herců – tedy jevištního technika Aleše se snem zahrát si Hamleta hraje Aleš Petráš, uklízečku Alenu se smyslem pro rytmus a melodii Alena Bazalová, a uvaděčku Karolínu s učitelskými sklony Karolína Frydecká, Každý z těch tří je originálním typem, a je sympatické, že si ze sebe dokážou udělat legraci. Funguje-li obsazení, ukazuje se univerzálnost podobného scénického tvaru, který umožňuje hercům předvést „něco navíc“. První polovina běžela na premiéře rychlým tempem, s výraznými reakcemi z hlediště, u druhé, převážně věnované Hamletovi, se tempo poněkud zpomalilo a chvílemi tzv. padal řemen. Nicméně, i tak celé představení působilo příjemně relaxačně, a lze je všemi deseti doporučit všem generacím, od školní mládeže (tady by prospěl předtím výklad paní učitelky o Shakespearovi příp. beseda po představení), přes rodinné publikum, až po nejstarší generaci diváků.