Scéna.cz 

Ďáblova houpačka Fjodora Sologuba

Činoherní klub Praha připravuje na 18. prosince 2003 v 19:30 h premiéru inscenace Ďáblova houpačka v režii Romana Poláka. Jedná se o dramatizaci románu Fjodora Sologuba Melkij bes v českém překladu Jaroslava Piskáčka. Autor dramatizace, dramaturg Činoherního klubu, Roman Císař společně s režisérem inscenace Romanem Polákem (autorská spolupráce) dramatizaci pojmenovali Ďáblova houpačka.
„Je to zvláštny román, je to akýsi mix medzi Gogoľom, Dostojevským, Čechovom. Je to zvláštny svet, do ktorého sa divák dostane, lebo sleduje osudy prepjato ambiciózneho človeka Peredonova, ktorého osobnosť sa postupne rozkladá. Je to záznam akejsi psychickej choroby.
A okrem toho je to román vtipný a verím, že aj inscenácia bude vtipná. Zmes tragickej grotesky s niečím lyrickým, a dúfam, aj s niečím závažným.“ uvedl režisér Pavel Polák pro Literární noviny.

V hlavní roli účinkuje coby Peredonov Jaromír Dulava. Dále hrají Nela Boudová, Ondřej Vetchý, Dana Černá a další. Scénu navrhl Ján Zavarský, hudba Petr Skoumal.
Fjodor Sologub
(vlastním jménem Fjodor Kuzmič Tětěrnikov) 1.3. 1863 Petrohrad – 5.12. 1927 Leningrad
Pocházel z velice nuzných poměrů (otec krejčí záhy zemřel, matka se živila posluhami). Po absolvování petrohradského pedagogického institutu působil deset let jako učitel matematiky na odlehlých místech severozápadního Ruska, od r. 1892 v Petrohradě. V roce 1893 přijal umělecké jméno Fjodor Sologub. R. 1899 se stal inspektorem, r. 1907, kdy se konečně plně literárně prosadil, odešel do výslužby a pak se věnoval pouze psaní. Revoluci 1905 přijal se sympatií, následující období represe jej silně deprimovalo. Po Říjnu se stáhl do ústraní, Rusko však neopustil, vystěhování mu bylo zamítnuto, soustředil se především k překladatelské práci (Voltaire, Verlaine, Ševčenko, arménští básníci). Patřil k symbolistům staršího pokolení. Časopisecky debutoval r. 1884, knižně až r. 1896. Dobovou proslulost získal především pochmurnými a často fantaskně groteskními novelami a romány. Román Melkij bes psal od roku 1892 do roku 1902. První vydání bylo otištěno v časopise Voprosy žizni 1905, ještě bez poslední kapitoly. V roce 1907 byl vydán celý román.