Scéna.cz 

Africká báje v rytmu jazzu Nestyda na scéně H2/O

Ve studentském divadle H2/O na Žižkově uvedli divadelní hru afrického autora Koffi Kwahulé s názvem Nestyda v režii Tomáše Staňka. Název je kvůli českému filmu stejného jména trochu zavádějící, Nestyda v tomto případě je mladá dívka, je to přezdívka, kterou jí dal její otec.
Scéna je jednoduchá, na zemi jsou nasypané kamínky, v popředí několik svící, které jsou hned v úvodu rituálně zapáleny za zvuků bubnů. V hlavní roli Nestydy jsme viděli na první pohled křehkou blondýnku Martinu Kavanovou, která ovem dokáže „nahodit“ správný teenagerovsky vzdorný výraz. Nestyda nenávidí svou matku (Eliška Vocelová), je v pubertálním věku – a zde vidíme, že období dospívání je složité kdekoliv na světě. Matka s dcerou soupeří o přízeň otce (Richard Juan Rozkovec) a mužského pokolení vůbec. Navíc matka zde má funkci jakéhosi hlídacího psa, otec je ten hodný rodič.

Přesto jsem měla pocit, jakoby tam byly náznaky pohlavního zneužívání, ovšem co je a není normální v africké kultuře jako Evropanka neumím odhadnout. Nápadníka Nestydy, tajemného muže jménem Ikedia, hraje Petr Jeřábek, který umí nasadit pomyslnou masku afrického bojovníka. Jeho tajemný pohled vede do neurčitých končin, kam dohlédne pouze on sám, a to ho dělá magicky přitažlivým.
„V lidském světě je čas trojí. Čas mluvit, čas dělat, čas vidět. A tak, když nastane čas mluvit, promluv! Když nastane čas věc vykonat, jednej! A když nastane čas se ohlédnout, skládej účty! Lidský svět, to jsou tyto tři časy.“ (Baba Sissoko, mág)
Hra Nestyda je podobenstvím o hříchu, za nějž je nutné zaplatit. Divadelní báje v rytmu jazzu je psaná formou montáže, pracuje s maskou a vychází z rituálu. Právě muž Ikedia je takovýmto nositelem rituálů, přišel tento dům zapálit… Za jeho jednáním tušíme mstu za křivdu, která byla způsobena jeho rodině. Africké umění je pro nás tajemstvím samo o sobě, je to kultura nám vzdálená, plná šamanů a pohanských zvyklostí, přesto v našem lidství si uvědomujeme styčné body.

Koffi Kwahulé (1956) je ivorijsko-francouzský dramatik, pochází z Pobřeží slonoviny a píše ve francouzštině. Je pro něj důležitá hudba, říká se, že když čtete jeho knihy, slyšíte jazz. Tuto „sonorité“, plně znějící zvučnost, se pokusil dodržet i Michael Lázňovský v českém překladu.
Psáno z představení 24. května 2015.
Koffi Kwahulé: Nestyda. Skupina OLDstars, H2/O, Praha Žižkov. Premiéra 5. ledna 2015. Překlad Michael Lázňovský; Režie Tomáš Staněk; hráli Martina Kavanová, Eliška Vocelová, Petr Jeřábek a Richard Juan Rozkovec.