Scéna.cz 

Kabaret Shakespeare divadelní a rozhlasový

Jedním z pozoruhodných divadelních projektů minulé sezóny byl KABARET SHAKESPEARE v NOD Roxy. Jeho autorka Lucie Trmíková v něm využila motivů a postav Shakesperových Sonetů, a doplnila je úryvky z Knihy Job, žalmy, citacemi Sv.Terezy z Ávily a poezií židovské autorky Else Lasker – Schülerové. Kontrapunktem jsou pak úryvky autentických puritánských kázání z alžbetinské doby, které zatracují divadlo a herce jako zdroj neřesti a veškeré lidské špíny. Bylo jasné, že v režii Jana Nebeského rozhodně nepůjde o klasický pohled na klasika, ale spíše o provokativní interpretaci. Tak se také stalo - propojují se zde motivy ze známých Shakesperových děl, které jsou však jen součástí „příběhu“ možná milostného trojúhelníku stárnoucího Shakespeara (David Prachař), mladého značně zhýralého šlechtice (Miloslav König) a záhadné černé dámy ze Shakespearových Sonetů (Lucie Trmíková). Do jejich lehce koketních hrátek vstupuje navztekaný puritán se svými kázáními (Karel Dobrý).

Nesmíme také zapomenout podstatný podíl hudby Emila Viklického (který získal za tuto hudbu Cenu A. Radoka), který si v zhudebněných Sonetech pohrává s nejrůznějšími hudebními žánry, a posunuje poezii v překladech Martina Hilského na hity, které by mohly existovat i samostatně. Důležitou roli v jevištní interpretaci hraje také scénická image herců, především provokativně laděné kostýmy Petry Vlachynské. A tak se například Karel Dobrý jako puritánský kazatel jeví s čertovskými rohy v rudých punčocháčích na holém těle jako ďábel pokušitel, a Miloslav König s vystřiženou dírou v kostýmu na „pozadí“ balancuje na hraně lascivity. K té ostatně směřují i některé společné scény se Shakespearem Davida Prachaře, naznačující sexuální priority dvojice. Je to ovšem fikce (Shakespere v době psaní Sonetů nebyl žádný starý pán...) a navíc je to „Kabaret“, v němž je dovoleno (či dokonce záhodno) vše. Divákům se tedy nabízí barvitá podívaná, při které se může červenat, ale také královsky bavit (ostatně jako herci, kteří si s tématem zjevně radostně pohrávají).

Díky dramaturgyni Heleně Herbrychové jsme však v souvislosti s 450.výročím Shakespearova narození mohli slyšet i rozhlasovou verzi Kabaretu Shakespeare. A srovnání scénické a audio verze rozhodně stojí za to. To, co bylo třeba v rozhlase potlačit ve vizualitě, bylo bohatě vynahrazeno v poslechové rovině. Pro rozhlasovou verzi byla původní verze upravena, doplněna a také zpřehledněna. Základní příběhová struktura a milostný trojúhelník zde zůstal, stejně jako zpěvná interpretace vybraných sonetů. Přibylo však odkazů na Shakespearův život a jeho hry, a slovně byl také posílen vztah mezi oběma muži (např. důvěrným oslovením „taťko“, směřující od mladého šlechtice ke starému Shakespearovi, které se v rozhlasové verzi zmnožilo). Naopak, kázání puritánova se stala při poslechu (bez provokativní vizuální image herce) jaksi serioznější, a kultivovanější, takže mu možná určitá vrstva posluchačů může dát v jistých závěrech za pravdu. A pokud jde o písně s hudbou Emila Viklického, jevištní bezprostřednost nahradila výraznější interpretační kvalita, která ukázala pro mnohé možná až překvapivé pěvecké dispozice protagonistů.
V každém případě je velmi dobře, že se podařilo ukázat, jak stejné, a přitom rozdílné mohou být scénická a rozhlasová variace téhož. A umožnit tak shakespearovským fanouškům vychutnat si tuto pozoruhodnou „poctu“ alžbětinskému bardovi hned nadvakrát.

VIDEO pozvánka Kabaret Shakespeare .