Scéna.cz 

Jidáš z Mnichova

Z Mnichova dorazilo na německý divadelní festival v Praze divadlo Münchner Kammerspiele s inscenací JIDÁŠ (Judas) od Loty Verkemans v režii Johana Simonse, která už si v Německu získala uznání kritiky i obecenstva.
Ve ztemnělého prostoru Divadle komedie září dvě řady reflektorů směrem do hlediště a oslnění znemožňuje divákům rozeznat, co se chystá na scéně. Když se změní směr osvětlení, objeví se zde na vrcholu jakési dřevěné konstrukce, k němuž vede žebřík, sedící muž obrácený zády k hledišti. Zapaluje dvě svíce a tento obraz - nahý muž stěsnaný na jednom místě a hořící svíce - se podstatně nezmění po celou dobu představení.

Muž oslovuje zvláštně modulovaným hlasem, chraptivým, plačtivým, plným naléhavosti obecenstvo a dotazuje se, zda už jsou tu opravdu všichni, protože to, co hodlá sdělit, je pro lidstvo nanejvýš důležité.
Je to nahý Jidáš, synonymum pro přetvářku a zradu, a chce mluvit o svém ambivalentním vztahu k Mistrovi. Se stále stupňující důrazností a zesilujícím tónem se pokouší vysvětlit svůj čin a ospravedlnit se. Přesvědčuje posluchače, že nemohl nic jiného dělat a klade otázku, jak by za podobných okolností jednali oni - vždyť nakonec jsme všichni stejní.
Postupně vyvstává mínění, že spíše jemu by mělio lidstvo vděčit za svou spásu než Kristovi. S každým novým odvážným prohlášením se sesype k zemi sprška prachu a kamení, v pozadí tiká neúprosně budík.
Muž má rozedraná záda, jako by to byl on, na nějž dopadly rány důtek. Jeho rány jsou možná způsobeny údery biče vlastních výčitek a pochybností. Muž se otáčí k hledišti a rozpřahuje paže. Dřevěná konstrukce je nyní křížem a ten, kdo se sám ukřižoval a byl ukřižován dějinami, je Jidáš.
V závěrečném nářku znovu definitivně potvrzuje nevyhnutelnost svého činu a s chtěnou hrdostí se hlásí ke svému jménu. Zahrnut deštěm pohrdání a nenávisti - padajícím prachem, hlínou a kameny, sestupuje po žebříku a mizí pod zemí ve vlastním pekle.
V nahotě se hrdina vystavuje podobnému pohrdání a pokoření jako Ukřižovaný, je upoután k trámům "kříže"a z jeho těla se řine pot. Ještě náročnější než tyto prostorové okolnosti je nezvyklý hlasový projev (text je překládán na vedlejším projekčním plátně). To co říká a a jak to říká, je burcující a útočí na každého přítomného ať věřícího nebo nevěřícího, nikoho nenechá v klidu. Po chvilce ticha je také reakcí obecenstva bouřlivý potlesk.
Obdivuhodný výkon Stevena Scharfa v roli Jidáše potvrzuje jeho ocenění jako nejlepšího herce roku a neudiví, že divadlo Münchner Kammerspiele, může-li se prezentovat ještě několika podobně zdařilými inscenacemi, bylo vyhlášeno německou kritikou Divadlem roku 2013. Na pražském divadelním festivalu německého jazyka bude Jidáš představovat bezpochyb jeden z jeho vrcholů.