Scéna.cz 

Dramaturgický plán Městských divadel pražských 2013/2014

Peter Ustinov A voda stoupá
Peter Ustinov byl nejen vynikající herec vyznamenaný řadou ocenění (včetně dvou Oscarů) a autor humoristických knih, ale také velmi úspěšný dramatik. Ve druhé polovině minulého století se jeho hry uváděly doslova po celém světě. Z těch nejznámějších můžeme jmenovat například Lásku čtyř plukovníků, Romanoffa a Julii či Cílovou kameru. Není bez zajímavosti, že se o uvedení jeho her na prknech divadla ABC pokoušel již Jan Werich, který byl Ustinovovým osobním přítelem, především z politických důvodů na ně ale nikdy nedošlo.
Hra nazvaná A voda stoupá je brilantní konverzační komedie, vystavěná jako modelová parafráze biblického příběhu o potopě světa. Zprostředkovává nám obrázek snobské společnosti, která je schopná donekonečna řešit naprosto nepodstatné problémy, aniž by si uvědomovala reálné nebezpečí, které jí hrozí. Text nabízí spoustu překvapivých humorných situací a řadu vyrovnaných hereckých příležitostí. Inscenaci připraví režisér Ondřej Zajíc v Divadle Rokoko. Režie: Ondřej Zajíc. Premiéra: 9. 11. 2013 v Divadle Rokoko.

Vladislav Vančura Markéta Lazarová
Vančurův nejznámější román patří dnes už mezi klasická díla české literatury. Nádherným jazykem vyprávěný příběh nás zavádí do dávných časů naší historie, kdy se z pohanského temna těžce rodilo křesťanství a z nespoutaného života divokých kmenů civilizace. Uprostřed násilí, neúprosného koloběhu krevní msty a neutuchajících konfrontací se setkávají dva naprosto odlišní lidé – loupežník Mikoláš a Markéta, dcera jeho nepřítele, která byla navíc zaslíbena Bohu. Láska, která je zachvátí jako příval, jako neúprosná přírodní síla, je ve světě, v němž žijí, absurdní a má jen pramalou naději na šťastnou budoucnost. Vždyť kolem nich zuří válka. Mikolášova rodina bojuje s Lazarem, ale zároveň stojí proti všem divokým tlupám loupeživých rytířů královské vojsko a královské soudy. Jak si v takovém světě zachovat čest, nevinnost, čisté svědomí, zdravý rozum? Jak v takovém světě najít kousek místa pro lásku?
Otázky, před něž staví Vančura svoje hrdiny i čtenáře, neztrácejí na aktuálnosti ani dnes. Svědčí o tom nejen neutuchající zájem čtenářů, ale i obrovská obliba filmové podoby Markéty Lazarové a četné divadelní adaptace. Pro Městská divadla pražská nastuduje novou verzi režisér Pavel Khek, jehož inscenace románu Želary patří k divácky nejoblíbenějším představením našeho divadla. Režie: Pavel Khek. Premiéra: 16. 11. 2013 v Divadle ABC.

Edward Albee Kdo se bojí Virginie Woolfové?
Dá se říci, že toto komorní drama můžeme již dnes zařadit do kategorie „moderní klasika“. Jedná se bezesporu o jeden z nejpozoruhodnějších textů, které americká dramatika druhé poloviny dvacátého století dala světu. Děj nás zavede na soukromý večírek dvou manželských párů působících na malé americké univerzitě. Hra boří mýtus o tzv. americkém snu, poklidný dialog se tu záhy změní v řadu vzájemných urážek, jízlivostí a „praní špinavého prádla“, které ukazuje na vnitřní prázdnotu všech zúčastněných, jejich traumata a také povrchnost a dutost vzájemných vztahů. Hra je plná nečekaných dramatických zvratů a od začátku až do konce nechává diváky v napětí. Je pozoruhodné, že text, který vznikl v šedesátých letech minulého století jako absurdní drama, dnes zdaleka tolik absurdně nepůsobí. To, co se dříve jevilo jako nové a překvapivé – drásavý pohled na strukturu vztahů, kruté manželské hry, psychické i fyzické týrání – dnes již dávno není na jevištích tabu. Inscenace vznikne v Divadle Rokoko v režii Petra Svojtky. Režie: Petr Svojtka. Premiéra: 15. 3. 2014 v Divadle Rokoko.

Karel Poláček / Arnošt Goldflam Bylo nás pět
„…a tak jsme šli, a bylo nás pět – já, Bejval Antonín, Éda Kemlink, Zilvar z chudobince a Čeněk Jirsák, který dělal, že jde sám, ale přitom šel s námi…“ Vyprávění Péti Bajzy o jednom krátkém úseku klukovského života, o přísném tatínkovi hokynáři, starostlivé mamince, o partě kluků, „co spolu mluvíme,“ o rvačkách s těmi, se kterými nemluvíme, o zásadních událostech, jako je příjezd cirkusu nebo ilegální návštěva zakázaného filmu v místním biografu či láska k cukrářovic Evičce, zkrátka o věcech malých i velkých, patří k nejoblíbenějším humoristickým knihám české provenience. Malí i velcí čtenáři v ní nacházejí situace, které se z generace na generaci opakují a které důvěrně známe z vlastního dětství. Zároveň je to kniha, která dýchá starosvětskou atmosférou, zastřenou jemnou nostalgií a krásou, evokující v nás touhu alespoň na chvíli vkročit do dávné harmonie a jít kousek cesty s Petrem Bajzou a jeho kamarády.
Režisér a dramatik Arnošt Goldflam nám tuto možnost otevírá ve svérázné divadelní adaptaci slavné Poláčkovy knihy, jíž je velkým znalcem a milovníkem. Svou verzi, provázenou celou řadou dobových melodií, zrežíruje pro Divadlo ABC. Režie: Arnošt Goldflam. Premiéra: 22. 3. 2014 v Divadle ABC.

David Mamet Listopad
Politická fraška jednoho z nejlepších současných amerických autorů nás zavede do Bílého domu, kde se fiktivní americký prezident Charles Smith připravuje na novou prezidentskou volbu, ve které jsou ovšem jeho šance na znovuzvolení „stejně nízké jako Ghándího cholesterol“. Nehodlá se však vzdát bez boje a svou chystanou kampaň opře o novou interpretaci oslav Dne díkůvzdání, která by mu měla získat patřičný kapitál od „zainteresovaných“ kruhů. Na scénu tak přicházejí krocani, moderní indiánský náčelník a také prezidentova výstřední autorka projevů, která si z Číny přiveze nejen adoptované miminko, ale i ptačí chřipku. Mametova komedie vtipně a břitce komentuje stav současné vysoké politiky i mnohé společenské nešvary, se kterými se dnes a denně setkáváme. Je to skvěle napsaná hra a my věříme, že čeští diváci jí budou skvěle rozumět! Inscenaci připraví pro Divadlo ABC režisér Petr Svojtka. Režie: Petr Svojtka. Premiéra: 7. 6. 2014 v Divadle ABC.

Roger Vitrac Vlkodlak
Surrealistický autor, současník André Bretona, se snažil svým dílem provokovat měšťáckou společnost. Jeho hra Vlkodlak je novou a neobvyklou verzí mýtu o Donu Juanovi. Jeho Juan je štvanec, pronásledovaný ženami a toužící po jediném – po ženě, která ho odmítne a tím ho zbaví věčného prokletí, totiž povinnosti proměnit se se soumrakem ve vlkodlaka a přivést nějakou krásku ke zkáze. Dosud však dámu, která by odolala jeho přitažlivosti, nepotkal. Touží po něm všechny. Jeho zoufalství ho zavede až do blázince, spravovaného podivínským doktorem, který také nepůsobí zrovna nejzdravějším dojmem. Kdo je vlastně blázen a kdo normální, který svět je nemocný? Ten venku, nebo ten uvnitř? A může se vlkodlakovi podařit uniknout osudu, když se kdekoli na každém kroku potkává snad se všemi myslitelnými typy žen a všechny jsou odhodlány se kvůli němu zničit?
Prostorem hry defiluje množství nejrůznějších klinických případů a úchylek, osob více či méně zoufalých, ale také velmi komických. Svérázné léčebné metody panující v tomto zařízení roztáčejí koloběh bláznivých situací, který vrcholí překvapivým rozuzlením. Francouzskou tragikomedii nastuduje pro Divadlo Rokoko Ondřej Zajíc. Režie: Ondřej Zajíc. Premiéra: 14. 6. 2014 v Divadle Rokoko.