Scéna.cz 

Poetické setkání slonů

Inscenaci Hřbitov slonů, francouzského dramatika alžírského původu Jeana Paula Daumasa, uvedlo Středočeské divadlo Kladno v české premiéře v pátek 4. února 2000. Do kladenského divadla se začíná chodit na premiéry s velkými nadějemi a očekáváním. Došlo k překvapení i v případě této hry?

Režisérka Irena Žantovská nezapřela smysl pro celkovou poetičnost, která je dána samotným textem. Celou atmosféru dotvořila vysoce estetická scéna a kostýmy. Hra se odehrává v interiéru hotelu provinčního městečka. Na stěnách pokoje je velmi zajímavá abstraktní malba, která může připomínat jeho zašlou slávu. Výpravu navrhla scénografka Eva Brodská.
"Slunce, slunce, slunce...". Recitační předehra otevírá dramatický příběh čtyř žen a jedné, jež bydlí pospolu v tajemném přímořském hotelu. Mechanické rituály určují tempo jejich života. Ženy se zabývají ručními pracemi, četbou a společenskou konverzací, v hotelu se skrývají před hulváty, co se nacházejí venku na ulici.
Do tohoto neměnného poklidu zasáhne příchod tajuplné dámy se závojem -- Fernandy. Tento nechtěný element pomalu narušuje zaběhnutý stereotyp. Postupně se dozvídáme o všech postavách daleko více než by ony chtěly. Odhalení jednotlivých tajemství nastalo při večerním postupném setkávání Fernandy s ostatními spolubydlícími. Ludivina, bývalá herečka, se bála převtělení do postav, které hrála, a proto odešla z divadla. Ada, manželka koloniálního důstojníka. Chloé, patří prostě do kasty měšťanek, má velkou slabost na čokoládu. Poslední Louisa, venkovanka.
Divák postupně řeší s hrdinkami jejich problémy. Některé situace jsou komické, zahalené do černého humoru. Jednou konečně vyjde slunce. Odvážná Fernanda navrhne, aby všechny šly ven, podívat se na moře. Překonání strachu z ulice a přírody nebylo jednoduché.
Vedle rozehrávání životních příběhů a překonávání obav z tajuplného domu, si hrdinky najdou čas na zábavu. Velké pozdvižení způsobí pořádání mejdanu, při němž dojde na odhalení Fernandy.
Kdo je vlastně Fernanda? Žena nebo muž? Odpověď na tuto hádanku najdete při samotném představení. Nejtěžší situace nastane, když Chloé chce odejít za svými dětmi. V ten moment, začnete přemýšlet, jaké důvody nastanou, aby mohly odejít i ostatní hrdinky. Pomalu začnete tipovat, která zůstane poslední a proč? Autor Jean -- Paul Daumas zvolil pro všechny hrdinky nečekaný způsob odchodu, a to naprosto definitivní.
Jedna za druhou umírají, a my se s nimi setkáme při velmi působivé závěrečné scéně, kdy všechny stojí v jakési světlé galerii.
Hra vytváří prostor pro vynikající herecké výkony. Herečky mají možnost pohrát si s charakterem jednotlivých postav, s jejich návyky a zlozvyky, mohou projevovat jejich bázně i radosti. Toto se podařilo Zuzaně Mixové (Ludivina), Lence Zbrankové (Ada,'); Janě Gýrové (Chloé,'); Janě Jiskrové (Louisa) a Zdeňku Dolanskému (v ženské roli Fernandy). Všichni spolu s režisérkou Irenou Žantovskou a prostřednictvím scénické hudby a zvukových efektů rozehráli dojemný příběh o životě a jeho konci. Byť má hra v podtitulu označení tragédie, najdou se v ní humorné okamžiky, tak jako v životě. Zpracovaná látka není od skutečnosti odtažitá, byť se jedná o stylizovaný příběh v duchu absurdního divadla.
Premiéra hry Hřbitov slonů, kterou přeložil Jiří Žák, v kladenském divadle opět příjemně překvapila svojí kvalitou. Dámská jízda dopadla na výbornou. Hřbitov slonů, Jean -- Paul Daumas -- česká premiére 4. února 2000 Středočeské divadlo Kladno.
Překlad: Jiří Žák; Režie: Irena Žantovská; Dramaturgie: Irena Lexová; Scéna a kostýmy: Eva Brodská.
Osoby a obsazení: Ludivina, herečka - Zuzana Mixová; Ada, manželka koloniálního důstojníka - Lenka Zbransková; Chloé, jednoduše měšťanka - Jana Gýrová; Louisa, venkovanka - Jana Jiskrová; Fernanda, nosí klobouk se závojem - Zdeněk Dolanský.