Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Nikolaj Penev: Humor ruší hranice

Čtená zkouška Astrologa - Nikolaj Penev vpravo

autor: archiv divadla

V minulém týdnu měla v Rokoku premiéru hra renesančního autora Giovanniho Battisty Della Porty ASTROLOG. K režijní spolupráci byl přizván Nikolaj Penev, kterého znají jako herce i režiséra diváci nejen v Čechách, ale i v rodném Bulharsku.

Pro jistotu jsem ale požádala – můžete se představit...
Narodil jsem se v Bulharsku v roce 1974. Často se mě ptají, co mě zaujalo na Čechách. Já si pamatuju na spoustu věcí spojených s českou realitou, např. žvýkačka Pedro nebo dětské seriály, které u nás šly v televizi. Například, když šla v televizi Arabela, dostal jsem poznámku do žákovské knížky, že se tvářím jako Rumburak... Vystudoval jsem nejprve v Sofii bohemistiku a českou literaturu, a pak jsem byl přijat na DAMU, na obor činoherní režie. Od té doby jsem pracoval v různých českých divadlech (v Příbrami, na Kladně), a teď jsem hlavním režisérem Městského divadla v Mostě. Tu stejnou funkci jsem předtím zastával v Satirickém divadle v Sofii.

Z dob vašich studií na DAMU si vás pamatuji jako herce, když jste hrál v Kunderově Jakubu a jeho pánovi.
Ano, vypůjčili si mě do této inscenace jako herce, hrál jsem imaginární roli spisovatele, která byla pojata pantomimicky. Na mezinárodním divadelním festivalu, který se pořádá několik let ve Varšavě, jsem dostal cenu Polských hereckých asociací. Ve Švandově divadle jsem pak hrál v Shakesperově Oko za oko a pak v komedii dell´arte Bomby, prachy a láska, kterou dělal to italský znalec a mistr komedie dell´arte. Dostal jsem roli Pedrolina, hrál jsem bez masky, s ohledem na mé charakteristiky – dlouhé uši a nos. Možná mě tak obsadil záměrně. To byla zajímavá zkušenost, kdy se člověk učí o d mistrů a nositelů tradice. Hrál jsme taky v několika filmech – u Jiřího Menzela v Obsluhoval jsem anglického krále a u Jana Hřebejka v Krásce v nesnázích.

Připomněl jste práci s mistrem komedie dell´arte. Komedie Astrolog je sice tzv.commedia erudita, ale ta stylizace bude asi podobná...
Je to moc stará hra, kterou jsem se pokusil razantně upravit podle mého názoru. Protože každý režisér si musí odpovědět na otázku, proč to dneska dělat. Je to hra o podvodnících a lhářích, a v dnešní době existují stále lidé, kteří snadno a lehce podlehnou nějaké manipulaci, a lidi, kteří velmi příjemně a bez úsilí lžou a podvádí. To je podobné v renesanci i dnes. Tuhle kostru představení jsme se pokusili zaplnit improvizací tak, aby z ní vznikl malý rokokový dinosaurus...
Vždycky, když jsou snahy tu hru žánrově definovat, rád bych se tomu vyhnul. Ale možná bych řekl, že pro mě je to taková lidová groteska s prvky lyrického cynismu. Protože ti lháři, co tam jsou, podvádějí, ale lyricky, jemně, jak se to obyčejně stává v životě. Ty oběti často netuší, že je ti lidi podvedli. Samotný astrolog se stává obětí vlastních lží, ale stejně pro něj máme pochopení. Je lepší originální podvodník než banální podvodník, stejně jako je lepší originální milenec nebo úředník než banální milenec či úředník. Vždycky raději dáváme přednost originálním schopnostem než těm banálním: Lehce se můžeme stát obětí, ale raději od nebanálních lidí.

Jaký humor vás baví?
Pro mě je humor facka proti banalitě skutečnosti, ve které žijeme. Je spoustu neviditelných věcí,a jen humor má tu optiku,dioptrické brýle, mikroskopickou schopnost, aby ty věci našel. Takže přes humor se dostáváme do neviditelných věcí a rušíme banalitu. Vybírám si hry, ve kterých je zakódován smysl pro humor, protože ten ruší státní hranice. Je to jediná věc, která nepotřebuje překládat, může překročit všechny prostory, které jsou přesně určené. Protože je to univerzální kategorie, nastavuje zrcadlo, a vidíme se v něm takoví, jací jsme se neznali. Překvapit člověka a nechat ho být šťastným z toho, že se poznává trochu jinak, je asi největší potěšení, které divadlo dává.

Jak přistupujete k režii?
Já se na sebe nedívám jako na režiséra, mně to vadí, když se takhle lidi označujou. Já se na sebe dívám jako na diváka - to, co chci jako divák, to chci od herců, nemám nějaké režisérské imperativy, které mám předem vymyšlené. Jestli mě táhne nějaké divadlo, tak je to herecké divadlo, protože to vám dá víc než mrtvé těžké naturalistické věci. Skutečnost je taková, že se nemůžete vrátit ani k okamžiku, který byl před jednou vteřinou, natož pak, abyste stavěli něco, co možná existovalo kdysi. To raději pracuju s fantazií, ona pomůže vidět věci i v minulosti i budoucnosti.
Jsem strašně rád, že v Městských divadlech jsem se setkal s herci, kteří mají obrovskou představivost a disponují hravou fantazií. Herec bez fantazie je jako auto bez paliva, motor, který nemá benzín. V divadle můžeš zahrát všechno, co nemůžeš dosáhnout v životě. Takže, když vidím, že ti lidi se dají tvarovat, a jsou schopni ze sebe dát co nejvíc vlastní imaginace a vytvořit jinou realitu, tak jsem za to strašně rád. Protože pro mě divadlo je dopravní prostředek , kterým jako diváci dojedete z jednoho místa do druhého. Máte na to jen hodinku a půl a musíte zkrátit čas, dějiny, převést diváka z jedné štace do druhé, tak aby poznal sám sebe. Takže na konci je to pohyb v prostředí, kde se cestující dobře znají.

A co vás čeká dále?
Po premiéře v Rokoku bych se měl vrátit do Bulharska, kde budu inscenovat v Národním divadle v Sofii Formanovo Hoří, má panenko.

9.11.2010 03:11:42 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory

TIP!