Ivana Chýlková: Při práci s režisérem nemám ráda ani volnost, ale ani direct
autor: archiv
zvětšit obrázekVytouženým projektem producenta Michala Hrubého ze Studia Dva bylo uvedení muzikálu Hello, Dolly! s Ivanou Chýlkovou v hlavní roli. To se letos povedlo – a zdá se, jako by postava Dolly Leviové byla Ivaně Chýlkové šitá na míru. Na scéně doslova září.
Před 13 lety, kdy jsem dostala poprvé nabídku, abych hrála Dolly, jsem si na ni připadala moc mladá. Před 5 lety, kdy producent Michal Hrubý, přišel za mnou s tím, že by rád uvedl Dolly se mnou v titulní roli, jsem si připadala pořád ještě mladá. Ale protože mám Michala moc ráda a vážím si ho, tak jsem mu řekla, že ano, ale nejdřív za 5 let. Ta doba přišla, já si připadám pořád stejně mladá, ale zrcadlo mi denně ukazuje, že obal přece jenom mírně "zraje" a já plním, co slíbím... Takže tady máme Hello Dolly v plné parádě.
Co se týče práce s herci a přístupu k nim určitě a zásadní. On sám jako herec je během zkoušení velmi cudný a ostýchavý, tak sám ví, s čím se herci musí potýkat a čím se musí prokousávat. To je jedno jeho obrovské plus. No, a další je jeho režijní nadání, jeho vidění světa, jeho vidění jednotlivostí a detailů, jeho hravost... Je neuvěřitelně kreativní/ přestože to slovo nesnáším/ a zároveň nesmírně inspirující.
Když dostanu nabídku někoho hrát, tak si v prvé řadě přečtu hru. Když tu hru čtete, tak se Vám samozřejmě odvíjí v hlavě vlastní film, jako když čtete jakoukoliv knížku. A pak přichází období zkoušení, kdy se dovídáte, jaký film se odehrává v hlavě režiséra. A tam teprve zjišťujete, co vidíte stejně, v čem se chápání liší, nebo čeho jste si dokonce nevšimli, co vám uniklo.
Co se týče samotné práce s režisérem, nemám ráda ani volnost, ale ani direct. Mám ráda, když se navzájem respektujeme, těší nás, že spolu pracujeme, že si hrajeme a bavíme se tím. To je pro mě ideál a štěstí.
Jsem introvertní pouze častečně. Záleží na okolnostech a momentálním stavu duše. Takových, nebo obdobných typů žen je kolem nás spousta, ale figurují v jiném prostředí, v jiném kostýmu. V případě Dolly člověk zase vychází ze situací, které jsou předepsány autorem a řešeny režisérem. A ti dva zase inspirují mně. A tak je to pořád dokola...
Většinou ne, ale během tohohle zkoušení, samozřejmě víc, protože jsem je v autě obtěžovala svým zpěvem, když jsem se učila písničky. Ne pořád, ale občas se mnou přece jen někdo cestoval. Myslím, že nejvíc to odskákal můj syn.
Vzhledem k tomu, že už mnoho let hruju přinejmenším 4krát do týdne, není to pro mně žádný šok. Nejvíc náročné jsou v současné době ty vedra. Diváci sedí v nádherně klimatizovaném prostoru, ale my v zákulisí, totálně bez klimatizace. To se zatím jeví jako nejnáročnější.
Mě hraní i zpívání těší stejně, takže to nepovažuju za nějakou dřinu a námahu. Ta radost z toho je adekvátní úsilí a možná ještě větší.
Nikdy jsem o tom vážně neuvažovala, protože mě baví zpívat cokoliv. Nevím, kam bych se zařadila v rámci hudebních stylů.
Kostým je pro mě jedna z nejdůležitějších složek, může hodně pomoct a taky hodně úsilí zničit. Nepatřím k těm, kterým to musí za každou cenu slušet, ale potřebuju, aby kostým posílil charaktrer, který hraju. Člověk se pak cítí v hraní volnější, protože je si vědom toho, že i když nic nedělá, přesto něco sděluje.
O ničem konkrétním nevím, ale to se může změnit ze dne na den, jak to většinou bývá.
TIP!
Časopis 18 - rubriky
Časopis 18 - sekce
HUDBA
Litava Park nabídne hvězdný line-up
Krásné místo kousek od Brna, město Bučovice, již podruhé zve na víkend plný skvělé hudby. Dvoudenní festival L celý článek
OPERA/ TANEC
Z první řady: Rusalka z Toulouse
A. Dvořák: Rusalka z Toulouse
Lyrická pohádka o třech dějstvích na libreto J. Kvapila v podání souboru Théa celý článek
LITERATURA/UMĚNÍ
Audioknihou roku 2023 se staly memoáry
Vítězem ankety Audiokniha roku 2023 se stala memoárová kniha Vlastní životopis spisovatelky Agathy Christie na celý článek