Scena.cz - 1. kulturní portál

zvláštní poděkování

Na dotek...

Na Malé scéně v Mahelově divadle byla uvedena premiéra hry Patricka Marbera Na dotek, v režii členky činohry NDB, Jany Janěkové. Ve sluncem zalité Zemanově kavárně nedaleko divadla jsem ze zeptal na podrobnosti.

17. a 18. června bude premiéra hry, ve které prý budou hrát důležitou roli i počítače. Co to je? O čem to je?
- Angličan Patrik Marber napsal komorní scénu v Londýně ale premiéra měla přímo gigantický ohlas. Byla přeložena do třiceti jazyků a uvedena ve více než padesáti zemí. Jenomže se začala hrát na větších scénách i když byla původně zamýšlená jako příběh komorní. Právě proto autor projevil zájem o naši inscenaci, která tuto, dnes už opravdu slavnou hru vrací do prostředí, pro které byla napsaná.

A ty počítače?
Opravdu ve hře hrají důležitou roli, jak říkám já v postavě Jany, je to poslední demokratické médium…Oni sa v té hře oddávají dva pánové virtuální realitě…no…v oblasti sexu. Což je činnost dnes dosti běžná, i když o tom lidé nemluví, že? A tento virtuální obraz odpálí další děj. Tváříte se nechápavě…

No neumím si to představit.
Přijďte se podívat. Předem ale musím upozornit, že to není komedie. I když se například hrála pro olympioniky v Atlantě, je to hra k zamyšlení. Je o lidské komunikaci, o lásce. O tom, že každý chce něčemu, někomu patřit a nakonec zůstává sám. Ten obsah je dost drsný…My se hru snažíme inscenovat tak, aby z ní šel aspoň nějaký paprsek naděje.

Jste režisérkou, ale slyšel jsem že šijete kostýmy, jste fotografkou, čím ještě jste?
Začnu od konce, fotografuji ráda a prý docela slušně. Občas fotky vystavuji, budou také součástí inscenace hry Na dotek. K ostatním řemeslům související s inscenací jsem se dostala z nutnosti.

Pracujete s mladými herci. Jste pedagožkou…to je hrozné slovo – na JAMU. Jak se vám děla s těmi, co jsou jenom o něco mladší než vy?
No, o věku raději nemluvme, já trochu klamu tělem. Stačí když prozradím, že v té hře bude hrát i má čtyřiadvacetiletá dcera Jana která jinak hraje v pražském Národním divadle. Ale s těmi…o něco mladšími – jak jste říkal se mi pracuje docela fajn.

Nealkoholický koktejl je dopit, sluníčko svítí dál a za rozhovor děkuje Peter Stoličný. Zdroj Aplaus.

Patrick Marber Na dotek
Překlad Jitka Sloupová, dramaturgická spolupráce Pavlína Hogardová, výtvarná spolupráce Radka Coufalová, světelná koncepce Arnošt Janěk a Pavel Zátrata, hudební spolupráce Dada Klementová. Premiéra 17. a 18. 6. 2002 na Malé scéně Mahelova divadla v Brně.

30.6.2002 Redakce | rubrika - Rozhovory

TIP!