Scéna.cz 

Elfriede Jelinek: Co se stalo, když Nora opustila manžela

Soubor činohry Národního divadla připravil na Novou scénu další českou premiéru. Tentokrát šéf činohry Michal Dočekal inscenoval hru Elfriede Jelinek - CO SE STALO, KDYŽ NORA OPUSTILA MANŽELA. Přeložila Jitka Jílková; scéna Martin Chocholoušek; kostýmy Kateřina Štefková; dramaturgie Daria Ullrichová; hudba Miloš Orson Štědroň a choreografie Petra Hauerová.

Titulní postavu Nory ztvárnila Kateřina Winterová. Dále hrají Igor Bareš; Vladislav Beneš; Jaromíra Mílová; Miloslav Mejzlík nebo Ladislav Mrkvička; Ondřej Pavelka; Petr Motloch; Zdena Hadrbolcová; Eva Vrbková; Alexej Pyško; Luboš Veselý, Hana Igonda Ševčíková a Kateřina Petrová.

Téměř programovou a průlomovou hru NORA Henrika Ibsena na téma problému ženské emancipace nemohla Jelineková minout. Drama „Co se stalo, když Nora opustila manžela“ je, jak již název napovídá, domyšlením Ibsenova textu.

Ibsen ve svých hrách vždy nelítostně kritizoval společenský status quo – známý je jeho výrok „a neušetřím ani dítě v matčině lůně“. Nora (Domov loutek nebo Dům pro panenky, jak bývá název překládán) byla ale v době jeho života patrně jeho hrou nejprovokativnější, nejskandálnější. Story zní, při nutném zjednodušení, asi takto: Nora, matka tří dětí, žije v konvenčním, spokojeném a spořádaném manželství. Muž dělá kariéru v bance, Nora je chloubou a potěšením svého manžela. Je roztomilá, jak má být, a také naivní. Za zády svého manžela podepíše směnky. Je vydírána jiným mužem, který se chce dostat ze dna a taktéž udělat kariéru. K životu v pravdě nabádá Noru její bývalá spolužačka, která na rozdíl od Nory prošla tvrdou školou života, je samostatná, dalo by se říci v moderním slova smyslu emancipovaná žena. Nora dělá, co může, aby svůj čin zatajila. Nelítostný běh událostí to nedovolí. Manžel se dozví pravdu a jeho kariéra a společenská image je ohrožena. Jakmile je ale nebezpečí zažehnáno, chce pokračovat ve spokojeném manželství, jakoby se nic nestalo. Nora prohlédne a rozhodne se opustit rodinu - manžela i děti. Pointa dramatu byla natolik skandální, že i autor sám nabídl alternativu, napsal druhý „šťastnější konec“, kdy dává manželům Helmerovým do budoucna šanci.

Jelineková vychází z Ibsenova textu, domýšlí děj a charaktery s erudicí kultivované a skvělé interpretky. V její hře se setkáme nejen s Norou, ale i s dalšími postavami: manželem Helmerem, pro kariéru všeho schopným Krogstadem, až příliš aktivní přítelkyní paní Lindeovou i dětem oddanou chůvou Annemarie. Divák, který Ibsena nezná důkladně, nebo dokonce vůbec, není ochuzen. Jelineková dokáže všechny potřebné informace vtipným způsobem vplést do partitury své hry.

Noru, která se vzdala bezpečí rodinného krbu, zabezpečení v manželském svazku i svého posvátného mateřského poslání, posílá autorka do nové doby. Ocitáme se ve dvacátých letech minulého století, v časech krize těsně před nástupem Hitlera k moci. Nora řeší své rozhodnutí emancipovat se skutečně radikálně – svou novou životní dráhu začíná v prostředí továrny, svým příkladem chce strhnout ostatní dělnice. Můžeme prozradit, že její cesta nebude lehká. Nora si totiž neuvědomuje, že vstupuje do světa mužů, do nelítostného boje o kariéru, do bezohledné honby za kapitálem, který zaručuje moc. Jelineková sleduje tuto „moderní dobu“ a její „hrdiny“ s nadhledem, ironií, ba dokonce sarkasmem. Dokáže být krutá, zneklidňující, ale také neobyčejně zábavná.