Scéna.cz 

Josef Svoboda, scénograf

V cyklu unikátních rozhovorů s významnými osobnostmi kultury starého kontinentu - Evropané - reprezentuje české umění jedna z nejvýraznějších osobností našeho i světového jevištního výtvarnictví a výstavnictví 2. poloviny 20. století - architekt a dlouholetý umělecký šéf Laterny magiky Josef Svoboda. Tento divadelní mág, čaroděj scény, jak jej charakterizuje Roland Petit, v interview s Jiřím Žákem vzpomíná na životní příležitosti, díky nimž pochopil, co divadlo opravdu je, a hlavně, čím by mohlo být. Rovněž přiznává, že tajemství divadelního prostoru jde těžko prozradit, lze se však do něj zamilovat, porozumět a podřídit se mu, vést s ním dialog. Vysílání: 08.03., 20.00 hod., ČT2, Opakování: 11.03. ČT1 a 13.03.ČT2

Prof. Josef Svoboda vystudoval architekturu, tento obor také sám přednášel na tuzemských (od roku 1969 profesorem na VŠUP, ateliér užité architektury) i zahraničních univerzitách. V letech 1946 - 1948 byl šéfem výpravy Velké opery 5. května, od roku 1948 členem Národního divadla, po dvě desetiletí působil jako jeho hlavní výtvarník a šéf uměleckotechnického provozu ND. V roce 1958 se stal spoluautorem Laterny magiky (s režisérem A. Radokem) - její polyscénický tvar (kombinace živého divadla s filmem) představoval v době svého vzniku zcela originální jevištní útvar ve světovém měřítku. Od roku 1973 zde působí jako umělecký šéf (letos jej ministr kultury jmenoval do této funkce doživotně).
Josef Svoboda spolupracoval s předními českými režiséry - V. Kašlíkem, A. Radokem, O. Krejčou, M. Macháčkem, E. Schormem a dalšími, vůbec měl štěstí na talenty kolem divadla po celém světě, jako byli G. Friedrich, F. Quadri, R. Petit, A. Delcampe, P. Brook, L. Olivier a jiní. Na význačných domácích i zahraničních scénách vytvořil více než 700 scénografií. Dokázal jimi, do jaké míry se scénografie může stát dominantní a sjednocující součástí dramatického děje. V každé inscenaci hledal nové prostředky pro optimální vyjádření smyslu hry. Udivující je i Svobodovo výtvarné usilování, které šlo ruku v ruce s rozšiřováním nových technologií (svícení, laser a různé technické materiály). Vždy se pokoušel nalézt prostor, který spolu s textem, hudbou, hereckým i tanečním projevem vytváří nebývalou harmonii.
Proslavil se i projektem uměleckého audiovizuálního systému Polyekran pro světovou výstavu Expo 58 v Bruselu.
Svobodově scénografii se dostalo a dostává pozornosti hodné jeho významu - za řemeslnou dokonalost, sklon k experimentování a nalézání geniálních řešení, myšlenkovou průbojnost a moderně cítěnou estetičnost v divadelním umění získal řadu domácích i zahraničních ocenění.