Scéna.cz 

Solidně zahraná Komedie omylů

Na nádvoří Lichtenštejnského paláce na Malé Straně se na letní scéně odehrává pestropestrá Shakepearova Komedie omylů. Příběh inspirovaný Plautovou komedií Manaechmové vypráví o bláznivých záměnách dvou bratří a dvou sluhů, ale v interpretaci režiséra Ivana Rajmonta také o střetnutí dvou kultur – civilizovaných Syrakus a poněkud „barbarského“ orientálního Efezu.

Je zajímavé, že poslední léta vytahuje stále více na světlo Shakespearovy hry, které byly pokládány z hlediska shakespearologů za příliš šílené, zmatené či dokonce „nepovedené.“ Ale rozhlédneme-li se kolem sebe, zdá se reálný svět čím dál tím šílenější a tím bližší mnohým nepřístojnostem, které Shakespeare bez skrupulí prezentuje a dnešní diváci se jim diví čím dál tím méně. A tak jsou na místě i aktualizace rozeseté po celé hře. Ivan Rajmont jako by naskočil do tohoto bláznivého kolotoče už ve své předcházející režii ve Stavovském divadle – inscenaci hry Dva vznešení příbuzní, která je v některých režijních postupech a způsobu „humoru“ v mnohém podobná. Můžeme mít podobný pocit zmatenosti a přehrávání na začátku, který časem přechází v příjemné naladění na záplavu gagů, které vás v dalších sto minutách zahltí. Musíte mít ovšem tu pravou náladu (kterou by vám ovšem neměly pokazit ani hrozící bouřkové mraky nad otevřeným hledištěm).

Představení začíná a kolem nás krouží mafiánští poskokové v černých kloboucích a bílých oblecích s černými brýlemi na očích. Dva z nich připravují s velkou důkladností šibenici. Pak přichází vévoda efezský (David Suchařípa) a zároveň přivádějí ubohého kupce (Zdeněk Maryška), který má být pověšen pod záminkou, že neoprávněně překročil hranice přístavního města Efezu. Jeho sáhodlouhému vyprávění o rodině, která byla před mnoha lety neštěstím rozdělena a pátrání jej přivedlo až sem, vévoda nevěnuje příliš pozornosti a raději se věnuje důkladnému zkoumání dvou balíčků s bílým práškem, které kupci zabavil. Nicméně, dá své oběti šanci - jeden den, aby našel někoho známého, kdo by za něj zaplatil nepřístojně vysokou kauci.

Po tomto prologu společně vstupujeme do podivného města, které je v interpretaci scénografa Martina Černého labyrintem dveří a otáčejících se domů, které jsou nerozeznatelné jeden od druhého. Co chvíli z nich vyběhne někdo, kdo na cizince doráží a uvádí je v úžas a zmatek. Ti dva cizinci jsou Antifolus a jeho sluha Dromio, kultivovaní cizinci v safari oblečcích. Jak se ukáže, i ve městě Efezu existují Antifolus a jeho sluha Dromio, v malebných kostýmech a po orientálsku rozdovádění. Celá ta fraškovitá podívaná, která se před námi rozvíjí sto minut (je to nejkratší Shakespearova hra), je založena na jejich záměnách. A tak vznikají schizofrenní situace (a zároveň fraškovité taškařice), do nichž se zapojuje celá skvadra místních obyvatel. Město čarodějek a podivných týpků je nám zároveň přiblíženo jako hnízdo drogové mafie a neřestí všeho druhu. Než všechno šťastně skončí a dojde k setkání všech přítomných a vysvětlení všech omylů, dočkáme se záplavy gagů, bláznivých honiček a celé plejády fraškovitých situací. To vše na hraně reality a až komiksové stylizace, groteskní ironie a aktualizací připomínající i přes nadsázku leccos ze šíleností dnešního světa.

Oba Antifoly (syrakuského a efezského) hraje Martin Pechlát, dvě variace sluhy Dromia Filip Rajmont. Tyto role jsou samozřejmě neustálým „přehazováním výhybek“ nejtěžší, ale zároveň divácky nejvděčnější. Oba herci je zvládají s přehledem, vtipem a pohybově rafinovanými nuancemi. Jitka Čvančarová (alternuje Lucie Trmíková) jako žárlivá manželka Antifola Efezského Adriana ukázala novou polohu svého herectví, temperament, rafinovanost a zároveň naivitu spojenou se skutečně orientálním půvabem a společně se svou sestrou Lucianou (Kateřina Holánová, alt. Jana Stryková a Zuzana Vejvodová) tvoří sehranou dvojku. Příjemným oživením koloritu záhadného podvodného města je zlatník Angelo Martina Hofmanna, který dokáže skloubit úlisnou poníženost a zároveň vychytralost protřelého obchodníčka. A také Marcela Holubcová v roli prostitutky, parodizované podobě „blbé blondýny“ - krasavice hovořící naprosto nemožným provinčním dialektem.

Bláznivý kolotoč ztrát a nálezů, jak hru charakterizoval překladatel Martin Hilský, je příjemnou, solidně zahranou komedií, která se dobře hodí právě pro letní večery. Co si přát víc?

W.Shakespeare Komedie omylů
Překlad Martin Hilský, scéna Martin Černý, kostýmy Irena Greifová, režie Ivan Rajmont. Hrají M. Pechlát, F. Rajmont, K. Holánová, J. Čvančarová, M. Holubcová, B. Hybner, D. Suchařípa, P. Nečas, M. Hofmann a další.
Agentura Schok, premiéra Hudební fakulta AMU, Lichtenštejnský palác 8. července 2008.