Scéna.cz 

Speciální edice věnovaná nahrávkám Václava Talicha

Speciální edice, věnovaná nahrávkám Václava Talicha s Českou filharmonií z let 1949-1955, obsahuje sedmnáct CD. Většina jich patří české hudbě, sedm Dvořákovi, k němuž měl Talich hluboký vztah. Antonín Dvořák byl také nejčastěji zastoupeným skladatelem již na snímcích, které Talich s Českou filharmonií natočil ve 30. letech pro londýnskou firmu His Master Voice. Český dirigent si byl vědom, že: „...reprodukčně jsme Dvořákovi mnoho dlužni. Dvořák se u nás hrával realisticky až naturalisticky s hrubým zneužíváním dynamiky, v nesympatických deklamačních akcentech a s věčně neklidnou agogikou. Nedostatečná kultivovanost reprodukce se pak přičítala na vrub samotného díla...“ Talich tyto nešvary eliminoval. Jeho Dvořák zůstává působivě emotivní, ale zároveň klasicky vyvážený a svědčí o pečlivém studiu i mimořádné zvukové představivosti. Platí to také u obou instrumentálních koncertů, které mají symfonickou koncepci s rovnocenným podílem orchestrálního i sólového partu. Talichův vliv na jejich pojetí a realizaci je nepochybný. V Klavírním koncertu g moll je v plném souladu s pojetím Františka Maxiána, hrajícím koncert v revizi Viléma Kurze. Talich i Maxián byli fanatiky dokonalosti a jejich nahrávka vzbuzuje dojem, že dospěli k ideálnímu tvaru, uchovávajícímu si napětí od první do poslední noty. Tím nechci říci, že jiná provedení, preferující v současnosti Dvořákovo originální znění, jsou méně hodnotná. Je-li klavírní koncert dílem brahmsovsky uměřeným, pak koncert violoncellový je dílem romanticky zvrásněným, v jehož výrazu se zrcadlí citové pohnutí a vzrušená mysl. Talichův smysl pro kázeň nedovoluje ovšem interpretaci sklouznout do prázdné sentimentality. Sólistou koncertu je Mstislav Rostropovič, laureát mezinárodní soutěže Pražského jara, jemuž v době natáčení koncertu bylo pětadvacet let. Znamenitý violoncellista požádal Talicha, aby jej zasvětil do Dvořákova duchovního světa a objasnil mu zdroj, který vzniku koncert předcházel. Výsledkem Rostropovičovy spolupráce s Talichem je skvělá, svým způsobem nepřekonaná nahrávka nestárnoucího díla. Rostropovič ještě po letech prohlásil: „I když jsem koncert nahrál sedmkrát, po celý život jsem zůstal věrný tomu, co mě naučil Václav Talich.“

Snímek – jako všechna CD speciální edice – je vydán ve vkusném žlutohnědém pouzdře s důstojným bukletem obsahujícím Talichův životopis a program celé edice. Editorka bukletu Daniela Růžková rozšířila text (A, N, F, Č) o další stať, odpovídající konkrétnímu titulu s názvem „Mistře, naučte mě hrát Dvořáka!“ Obal i booklet zdobí četné fotografie představující charismatického dirigenta přímo při práci s orchestrem. Editor celé edice, Petr Kadlec, může být spokojený i s prací technického týmu, který odvedl při digitálním remasteringu úctyhodný výkon, jehož obtížnost roste s odstupem času.

SUPRAPHON SU 3825-2
Václav Talich Special Edition 5
Antonín Dvořák: Koncert pro klavír a orchestr g moll, op. 33
Koncert pro violoncello a orchestr h moll, op. 104
František Maxián – klavír, Mstislav Rostropovič – violoncello
Česká filharmonie, Václav Talich
Hudební režie Ladislav Šíp a Jan Seidl, zvuková režie František Burda, digitální remastering Stanislav Sýkora a Jaroslav Rybář, SR Studio Praha 2006. Editor Petr Kladlec, nahráno ve Dvořákově síni pražského Rudolfína 1.–3. listopadu 1951 a 16.–18. června 1952. Celkový čas 78:02