Scéna.cz 

Někdo to rád....

Stavovské divadlo uvedlo obnovenou premiéru baletní komedie Libora Vaculíka, Vlastimila Harapese a Petra Maláska
Baletní komedie Někdo to rád...., která si premiéru z roku 1994 zopakovala 8. března ve Stavovském divadle, není špatné představení. Je zábavné, srozumitelné širokým masám a také podle toho úspěšné (což konkrétně u baletu je jev řídce viděný).

Libor Vaculík vytvořil sice nijak revoluční, ale slušnou choreografii, Vlastmil Hrapes komedii standartně zrežíroval, Petr Malásek zručně zkombinoval melodie z Wilderova klasického filmu Někdo to rád horké s vlastními nápady. Tanečníci odvádějí poctivou práci, všechny party byly provedeny s chutí a dobře, zazářili (jak jinak) především kabaretiéři (vynikající Jiří Pokorný a Jiří Jelínek). Scéna Jiřího Strenwalda je nápaditá, kostýmy Ludmily Várossové efektní. A přesto kusu něco chybí... Punc originality.
Tvůrčí tým vsadil na jistotu a ani na okamžik se nepustil na tenký led experimentu. Příběh dvou kabaretiérů prchajících před mafií, který se stal nesmrtelným díky trojici Curtis, Lemon a Monroe ve filmu režiséra Wildera Někdo to rád horké., ponechali tvůrci tak, jak byl. Jen dívčí kapela se proměnila v taneční soubor. Choreografie Libora Vaculíka sice několikrát překvapí perfektně vymyšlenými akrobatickými prvky, ale jinak nepřesáhne hranice svého žánru. Hudba ani nic nového a překvapivého přinášet nemůže: Petr Malásek zkomponoval doprovod v duchu doby, v níž se story odehrává a nenásilně do něj vpravil motivy ze zmiňovaného filmu. "I wanna be love by you..." vám bude znít v hlavě ještě několik dní po představení...
Někdo to rád.... je jako dobře prodejná, čtivá a zábavná knížka, u které se zasmějete, mile pobavíte....a vzápětí po přečtení na ni zapomenete. Žádné velké umělecké ambice, žádné snahy o zásadní výpověď o světě. Tvůrci se ostatně otevřeně přiznávají, že jim o něco takového ani nešlo. Pokud se tedy v divadle spokojíte se zábavou nekonfliktní, v nejlepším slova smyslu lidovou a nenáročnou, odejdete z Někdo to rád....s úsměvem na rtech. Sice se občas trochu nudíte (zejména v první polovině), protože přece víte, jak to dopadne (vše se seběhne tak, jak to znáte z filmu, happy end zaručen), ale svým přátelům doporučíte. Vždyť muži v ženských šatech jsou tak legrační....
Divák s poněkud náročnějším vkusem, navíc zmlsaný loňskou baletní smrští, Netherlands Dans Theatr počínaje a Frankfurtským baletem konče, bude zřejmě komedií Někdo to rád....zklamán.
Zbytek divácké obce, pro kterou je balet synonymem nezáživné nudy, komedii opět přivítá jako nevtíravou a vkusnou zábavu. A to není málo.