Scéna.cz 

Martin Hilský: Shakespeare a jeho hra slov

Středeční večer (26. června 2024) patřilo Nejvyšší purkrabství Pražského Hradu opět Williamu Shakespearovi. Premiérou inscenace MARNÁ LÁSKY SNAHA, režie Filip Nuckolls, odstartoval další ročník Letních shakespearovských slavností. Úvodní slovo patřilo překladateli Martinu Hilskému, který zejména upozornil na slovní hříčky, témata lži, pravdy a lásky. Generálním partnerem je od roku 1999 skupina PPL. Tento rok vznikl 1. kulturní portál Scena.cz, který rovněž dvacet pět let spolupracuje s LSS. Tradičně nabízíme úvodní slovo prof. Martina Hilského.

Mám velkou radost, že vás mohu přivítat tady na této premiéře. Začíná další ročník Letních shakespearovských slavností a není třeba říkat, že se tyto slavnosti staly významnou součástí letní Prahy a změnily kulturní život v Praze. Mají už velkou tradici, která trvá čtvrt století.
Dnes uvidíte velmi neotřelou inscenaci velmi pozoruhodné hry mladého Shakespeara, bylo mu tak třicet let, když ji napsal. Určitě chtěl ukázat, co všechno umí. Komedie MARNÁ LÁSKY SNAHA (LOVE'S LABOUR'S LOST), byla napsána téměř souběžně s inscenací Sen noci svatojánské. Má několik zvláštností. První je, doslova sumář tehdejší rétoriky. Zároveň je to hra o hříčkách, což je naprosto jedinečné. Takovou hru v shakespearovském kánonu nenajdeme.

Hlavním tématem je řeč. Každé slovo v té komedii hraje divadlo. Někdy dokonce i tančí, to za chvíli uvidíte. Nebude to přesně tradiční alžbětínský tanec, víc se to blíží hip hopu, ale v přesném rytmu. Shakespeare by z toho měl obrovskou radost. Každý taneční krok musí být na slabiku přesně.
Další zvláštností je, že ta hra obsahuje vůbec nejvíce slovních hříček v celém kánonu, je jich tam tři sta padesát, možná i trošku víc. To je něco úžasného. Slovní hříčky, mají většinou dvojí význam v jednom slově, nebo máme zvuk jednoho slova a to se jinak píše, ale zní stejně, tzv. homofonické slovní hříčky. Podle sebe jsem si to nazval štěpnou reakcí, protože ta uvolňuje energii. Ta slova, když se štěpí, tak rovněž uvolňují obrovskou divadelní energii a při tom nemusíme vnímat děj. To všechno je úžasně náročné, téměř nepřeložitelná hra. Nejvíce je to náročné pro herce. Režisér Filip Nuckolls a herci tady opravdu sehrají skutečný koncert. Uvidíte, že ta slova doslova někdy tancují.

Ta komedie je ještě zajímavá tím, že vlastně nemá happy end. Víte, to chce skutečnou odvahu, napsat komedii bez šťastného konce. Tím happy endem v shakespearovské komedii je samozřejmě svatba. Tady, jak uvidíte, se nekoná, na místo toho, a to je úžasný moment inscenace, který je velmi dobře udělaný, najednou se ta hra se zlomí, je na vážno a celá ta klauniáda, která připomíná dadaismus až nonsens, jakoby Shakespeare objevil estetiku nonsensu. To většinou znamená, že v tom nesmyslu je určitý smysl. On to dělá tak suverénně, že ho za to obdivuju. Jedna z hlavních replik: “Ze chřtánu smrti mám loudit smích?” To přece nejde. V žádné jiné hře není takový ohňostroj výmluvnosti, nádherných slovních hříček, překlenut tím vesmírným tichem smrti. Není to důvod k melancholii, je to výzva k intenzivnímu životu. Celá ta hra je oslavou lásky a života a pravdy. Ti páni tam hodně lžou. Potom se zamilují a chtěli by říct pravdu a pravda je, že se zamilovali do těch žen. Oni jim to ale nemohou věřit, protože když dlouho lžete, pak vám je těžké uvěřit. Nakonec je v té hře vážné téma žití v pravdě a žití.

Musím upozornit, že už Shakespeara do hry zapsal postavy Rusů, není to od režiséra. Dámy ty Rusy rozeberou a zesměšní je tak, že v naší zemi se toto rozesmává od roku 1968 zvláštním způsobem. Jakoby divadlo dělalo to, co politika a společnost ještě nemůže. Prostě to tady je.
Nádhernou scénu vidíte od Lukáše Kuchinky, úžasné kostýmy (Sylva Zimula Hanáková), skvělá hudba Daniela Fikejze a k tomu skvělé herecké výkony. Přeji vám nezapomenutelný divadelní zážitek.

www.shakespeare.cz