Scéna.cz 

Farma v jeskyni a její pozoruhodné divadlo

Divadlo slouží od nepaměti jako nástroj, jímž jsou předávány veřejnosti názory, myšlenky a ideály. Málokdy se však samo o sobě stane předmětem dění na jevišti. Na paškál si ho tentokráte vzal soubor Farma v jeskyni, který je již po několik let významným fenoménem nejen českého uměleckého světa. V čele s režisérem Viliamem Dočolomanským posbíral nesčetně domácích i zahraničních ocenění mimo jiné za inscenace Sclavi/Emigrantova píseň a Čekárna. S novým titulem s názvem Divadlo/The Theatre ho bezesporu řada úspěchů ještě čeká.

Aby mohlo být divadlo divadlem, vyžaduje přítomnost dvou aspektů – herců a diváků. V tomto případě se mezi pasivní složku vmísili i členové souboru, kteří ovšem ve svém odděleném hledišti rozhodně nečinně nepřihlíželi. Za své „vstupné“ si diktovali podmínky a určovali dění na jevišti, přitom paradoxně s černou páskou na očích. Drže se hesla: „Náš zákazník, náš pán“ se herci-komedianti podvolovali rozmarům svých klientů pomalu až do roztrhání těla, akrobatického víření na tyčích. Excelentní byla Anna Kršiaková, která v roli uvaděče s knírkem působila jako bezpohlavní, téměř démonická bytost. Sváděla svůj nekonečný boj s býkem v podání tanečníka Jun Wan Kima. Silný kontrast dynamickým, rozjařeným a poměrně hlučným částem pak vyvolával duet Zuzany Pavukové s loutkou, či milostné vzplanutí Cécile de Costy k Romanu Horákovi. Stále byl však přítomný motiv manipulace a vize herce jako oběti, které nezbývá než diváky zastrašit, jinak bude sama zahnána do kouta.

Dominantou představení je rytmus a melodie, ať už v podobě bubnování na perkuse, dupotu či vyluzování zvuků pomocí tyčí, kterými se tanečníci bijí do hlavy. Tomuto trendu podléhá i mluvená řeč, kde je obsah samotného sdělení odsunut na druhou kolej a přednost má melodie výpovědi. I zpěv je sestaven spíše z volně poskládaných tónů. To vše dohromady vytváří kupodivu dokonalou jednotu a přidává výrazu aktérů na významu – a o výraz jde Dočolomanskému především. Výpověď aktérů je díky tomu neuvěřitelně sdělná a srozumitelná.
Síla tohoto uměleckého tělesa spočívá také v poctivé práci. Nespokojí se s polovičatostí. Pokud mají být inspirací afrobrazilské tance otroků, soubor se vydá na expedici do samotné Brazílie. Na výsledku to je vidět. Když se pak snoubí nabyté taneční dovednosti s osobitým potenciálem, neutuchající energií a všestranností, vznikne z toho dílo, které je bez nadsázky pastvou pro oči.

Praha, Prostor Preslova 9 – Divadlo/The Theatre. Režie, koncept, scénická a hudební kompozice Viliam Dočolomanský, scéna Jana Preková, kostýmy Barbora Erniholdová, světelný design Pavel Kotlík, perkuse pod vedením Miriam Bayle Vít Halška, Adrian Ševeček, Kateřina Eva Klimešová a David Jánský. Premiéra 10. 2. 2010, psáno z reprízy 11. 2. 2010. Zdroj Hudební rozhledy 04/2010 - Daniela Zilvarová